Týden osmý – zázraky se dějí

Ano, čtete dobře. Zázraky se opravdu dějí. A dokonce se někdy dějí mně!

Plán na tento týden byl regeneračního rázu, tudíž něco přes půlku normální kilometráže. Samé volnoběhy  – pondělí 6 km a středa a čtvrtek 7 km. Pak jeden dlouhý o víkendu – 12 km.

Dopadlo to výrazně jinak – manžela jsem v neděli vezla na pohotovost se čtyřicítkou a v pondělí jsem i já cítila, že nejsem úplně v pohodě. Měla jsem sice jen zvýšenou teplotu, ale vzhledem k tomu, že moje normální tělesná teplota je 35,5 ºC, tak mi dobře nebylo. Nicméně jsem hopsla alespoň na pás, jestli to půjde a pomůže. Pomohlo. Hlavě a krku se ulevilo a v úterý mi bylo o dost líp. Vyběhla jsem tedy ven na lehkých 5 km. Až na mírné problémy s dýchacími cstami se beželo dobře, ale nebylo to úplně ono. I tepovka tomu nasvědčovala – 6-8 tepů výš než obvykle – a měla pravdu. Ve středu už jsem měla rýmu jako trám a opět zvýšenou teplotu. K tomu se přidala bolest chodidla na nártu, který mě zlobil už asi týden a bylo po běhání. Naštěstí jsem měla jen tu rýmu a manželova hnusná chřipajzna mě minula. Takže jsem si dala  pár dní oraz. Rýma ustoupila, ale nárt se i přes klidový režim, zábaly a ledování nezlepšil.

V sobotu už jsem se cítila úplně fit, a tak jsem zkusmo vyrazila ven. Z polehávání už mi totiž dost hrabalo…noha se v botách cítila líp a bolet začala až ke konci běhu, po pěti kilometrech. Doma to pak bylo horší a druhý den ráno jsem sotva slezla ze schodů. Během dopoledne se to pak zlepšilo a tak jsem zase vyběhla, abych alespoň trochu nahnala ztracené kilometry. A teď přijde ten slibovaný zázrak – noha postupně během výběhu přestávala bolet, až přestala úplně!!! Ani po běhu se nezhoršila o mohla jsem dokonce úplně normálně chodit! Tak snad už to tak zůstane…

Z plánovaných 32 km jsem nakonec odběhala jen 21, ale i za ty jsem ráda! Bude líp!