Posts Tagged ‘bolístky’

Tenhle dávno zapomenutý výraz z prvního stupně základní školy teď na mě vytáhli hned dva: moje dcera (t.č. jak jinak, než na prvním stupni ZŠ),  a moje koleno (když jsem mu zařadila tréninkový závod na 5 km).  Od neděle bylo v pohodě, v úterý jsem tedy vyrazila do lesa na 8 km a nebolelo ani při běhu, ani po něm. Ve čtvrtek jsem ale měla ten geniální nápad, že si zkusím zaběhnout závodní pětku. (Celý příspěvek…)

Reklamy

Zcela vážně – nadpis trochu přehání, není to tak hrozný. Každopádně ale můj tréninkový plán na pozávodní týden skončil v koši. V pondělí jsem se ještě slušně belhala, dolů ze schodů koleno nespolupracovalo vůbec (to pak člověk tu výhodu, že má úžasnou prádelnu v suterénu, vůbec neocení). (Celý příspěvek…)

Tak, půlmaraton je za mnou. Cestou k autu jsem se stihla trochu vzpamatovat a najednou mi bylo líto, že už je po všem. Ještě bych běžela….Při vystupování z tramvaje mě pak pobavila holčina, která nemohla vylézt do schodů. Já zas nemohla slézt dolů, každá jsme se držela za jedny dveře. Tak jsme se na sebe chápavě usmály a navzájem si pogratulovaly. (Celý příspěvek…)

Ale ne, nechci tu ‚brečet‘ . Momentálně si sice nejsem jistá, jestli tuhle bolístku rozběhám (a hlavně- jestli ji rozběhám včas), jako se mi to povedlo dosud se všema, nebo ne. Ale to se ukáže. Jsem optimista. Jen tuhle bolest prostě ještě neznám.

Začalo to sobotním dlouhým během, kdy mě posledních ca. 200 m začalo táhnout levé lýtko. Místo dokončení 21 plánovaných km jsem to zapíchla na 20,5 km a pořádně jsem se protáhla (to protahování se protáhlo:-) na půl hodiny, protože jsem přitom v přímém přenosu sledovala parkurový trénink:-)).

V sobotu odpoledne a celou neděli mi bylo fajn, v pondělí jsem si dala 7 km volně bez jakýchkoliv problémů. Ve středu jsem měla naplánované mílové intervaly. Rozklus proběhl bez problémů, první interval taky. Ovšem při prvním meziklusu jsem začala opět cítit tah v lýtku. Zastavila jsem a protáhla ho. Pak už to bylo v pohodě. Druhý meziklus se opakovalo to samé. Opět zastávka a protažení. Pak už byl jen výklus a místo lýtka jsem začala cítit koleno…! Doběhla jsem, pak jsem si dala ještě tři krátké sprinty do kopce, a to už koleno trochu protestovalo. Doma jsem ho zaledovala, a na noc namazala Fastum gelem a igelitem a přikryla ručníkama. Lýtko bylo taky cítit,hlavně při chůzi do schodů. Měla jsem pocit, že mě každou chvíli vezme křeč. Tohle fakt ještě neznám!

Ráno bylo líp. Znovu jsem zaledovala a před odchodem ven namazala Fastum gelem. S dětmi jsme se pak vydali na kolech na vzdálenější hřiště, kolenu se to místy moc nelíbilo, ale pocitově bylo lepší (tahle bolest už mi byla povědomá). Večer opáčko z odpoledne – led a gel, ten na noc zase pod igelitem. Teď s ním jdu šustit do postele a uvidíme, co bude zítra. Držte palce!

Ano, čtete dobře. Zázraky se opravdu dějí. A dokonce se někdy dějí mně!

Plán na tento týden byl regeneračního rázu, tudíž něco přes půlku normální kilometráže. Samé volnoběhy  – pondělí 6 km a středa a čtvrtek 7 km. Pak jeden dlouhý o víkendu – 12 km.

Dopadlo to výrazně jinak – manžela jsem v neděli vezla na pohotovost se čtyřicítkou a v pondělí jsem i já cítila, že nejsem úplně v pohodě. Měla jsem sice jen zvýšenou teplotu, ale vzhledem k tomu, že moje normální tělesná teplota je 35,5 ºC, tak mi dobře nebylo. Nicméně jsem hopsla alespoň na pás, jestli to půjde a pomůže. Pomohlo. Hlavě a krku se ulevilo a v úterý mi bylo o dost líp. Vyběhla jsem tedy ven na lehkých 5 km. Až na mírné problémy s dýchacími cstami se beželo dobře, ale nebylo to úplně ono. I tepovka tomu nasvědčovala – 6-8 tepů výš než obvykle – a měla pravdu. Ve středu už jsem měla rýmu jako trám a opět zvýšenou teplotu. K tomu se přidala bolest chodidla na nártu, který mě zlobil už asi týden a bylo po běhání. Naštěstí jsem měla jen tu rýmu a manželova hnusná chřipajzna mě minula. Takže jsem si dala  pár dní oraz. Rýma ustoupila, ale nárt se i přes klidový režim, zábaly a ledování nezlepšil.

V sobotu už jsem se cítila úplně fit, a tak jsem zkusmo vyrazila ven. Z polehávání už mi totiž dost hrabalo…noha se v botách cítila líp a bolet začala až ke konci běhu, po pěti kilometrech. Doma to pak bylo horší a druhý den ráno jsem sotva slezla ze schodů. Během dopoledne se to pak zlepšilo a tak jsem zase vyběhla, abych alespoň trochu nahnala ztracené kilometry. A teď přijde ten slibovaný zázrak – noha postupně během výběhu přestávala bolet, až přestala úplně!!! Ani po běhu se nezhoršila o mohla jsem dokonce úplně normálně chodit! Tak snad už to tak zůstane…

Z plánovaných 32 km jsem nakonec odběhala jen 21, ale i za ty jsem ráda! Bude líp!

Manželova chřipka mě nakonec nedostala, ale rýma a teplota mě několik dní přecejen potrápily. Jsem tudíž už skoro týden bez běhu a už mi začíná hrabat. Ale nejen to – nejhorší je, že mě všechno z toho nicnedělání bolí. A nejvíc záda. Už nevím jak si mam lehnout, sednout nebo se jinak uvelebit. Lehké cvičení a protahování několikrát denně moc nepomahá. Svrbí mě chodidla, tím víc, čím smutněji na mě od vchodových dveří mrkají moje milované Nimbusy. Ještě jsem je ani nevyčistila od posledního bahenního dobrodružství. Ale co, aspoň mi může připadat, že jsem v nich bežela třeba včera.

Chodidlo ještě stále při chůzi bolí. Zkoušela jsem teplo i studeno, masáž, zábaly, mazání, jemné protahování. Oddechu mělo za poslední týden víc než dost. Ale zdá se, že změna k lepšímu se nekoná. Na druhou stranu, když nebolí při běhu, tak bude logicky lepší běhat, než chodit, ne? Už se nemůžu dočkat…