Posts Tagged ‘běh’

 

Sádra na trenažeru

Tuhle fotku už jste viděli, ale hodí se sem

Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s různými úrazy a nepříjemnými epizodami při tréninku a tak mě napadlo, že bych mohla sepsat několik základních tipů, jak zvýšit šance, že se domů vrátíte bez úhony.

Spousta z nás prostě vyběhne nebo vyjede, jen aby si vyčistila hlavu. Co se může stát, si často uvědomíme, až když je pozdě. Kdo nezažil nějakou takovou kritickou situaci, se teď zřejmě ušklíbne, ale…ono nemusí jít nutně o život; i neopravitelný defekt na kole daleko od domova může dát pěkně zabrat, když nemáme zálohu. (Celý příspěvek…)

Reklamy

trasa„Máš vymyšlenou logistiku?“ Přistane mi v pátek večer zpráva od Péti. Cožeeeee? Jsem zas na něco zapomněla.

Běh přes pražské říční mosty, který si vymyslel a organizuje sympaťák Honza Nestrojil se letos běží pro Kuře, neboli pro nadaci Pomozte dětem. Představa, že se budu ráno nějakým způsobem dopravovat na Zbraslav…ale hlavně těch keců doma, že budu víc, než půl dne pryč, mě popravdě moc neláká a tak Pétě píšu, že nakonec asi nepoběžím. Jenže…ráno stejně nemůžu spát a taky zjišťuju, že mi skoro přímo od nás jede na místo startu autobus…a tak znovu píšu Pétě, tentokrát, že nakonec asi poběžím.

Na cestu si za odměnu (a taky kvůli dostatku kalorií) kupuju velkej čerstvej tvarohovej koláč s povidlama. Dám si jen půlku, druhou po běhu, ospravedlňuju si tu velikost. Nedojedeme ani do Kunratic a už mi druhá půlka nezbyla. No co, byl dobrej.

(Celý příspěvek…)

Processed with MOLDIV

Processed with MOLDIV

Konec roku sice ještě není, ale závodní sezóna skončila a já tedy bilancuji….Letos se zase po dlouhé době něco dělo. No, něco…nakonec toho bylo docela dost. Člověk by to po tříměsíčním výpadku v tréninku v základním období ani nečekal…v půlce prosince loňského roku nezaviněný úraz, který mě odstavil na pár měsíců, hlavně z běhu; plavat se dalo, na cyklotrenažeru se jezdit taky po pár týdnech dalo. Co ale nakonec chybělo absolutně nejvíc, byla motivace; hlava stávkovala. Přípravu na nejdůležitější závod sezóny jsem koncem února už málem vzdala. Natrénovat na polovičního ironmana za tři měsíce? Šílenství. No, ale jestli občas čtete blog, tak už víte, že jsem to nakonec dala. A pak se to prostě nějak rozjelo…máme totiž doma dva Japonce – jmenují se Se-to a Samo.

Původně naplánovaných závodů bylo vlastně jen šest. Kbelská desítka (v jejím termínu jsem teprve začala znovu trénovat), pražský půlmaraton, Czechman (půlironman), desítka GP Birell, ústecký půlmaraton a Velká Kunratická.

Jak to přibližně dopadlo, už asi víte z článků.  (Celý příspěvek…)

FullSizeRenderAle tak jako, je to hezký, když si na veteránku někdo vzpomene 🙂

Koncem července mi od velkého šéfa Běhej.com přistává v telefonu zpráva: „Ahoj Lucinko, přeju Ti všechno nejlepší k narozeninám a měl bych pro Tebe netradiční dáreček: Mohl bych s Tebou udělat velký rozhovor pro Běhej?“

No…tak jo, no….Dárky se přece neodmítají 🙂 (Celý příspěvek…)

KunzakRodinka je v čudu, tak toho nestydatě využívám a v sobotu ráno vyrážíme s družkou Hořickou (viz Krkonošská hřebenovka) do Kanady. Té České.

Docela dlouho jsem hledala nějaký pěkný závod v rozumné délce v době mojí „dovolené“ a nakonec jsem našla seriál Run Česká Kanada a v jeho rámci Kunžatecký kros s výběrem tří různě dlouhých tratí, možnost běhu i se psy. Prostě pecka. Péťu jsem nemusela ani moc přemlouvat, když jsem jí řekla, že si dá těch svých sedm kilometrů, které už teď běhá běžně, běhna. Já byla na vážkách, jestli běžet těch sedm se psem, nebo si dát půlmaraton bez psa. Druhá možnost vyhrála. Ne, že bych měla zrovna natrénovaný terén a kopečky, ale budu to mít místo sobotního dlouhého běhu, takže to pojmu tréninkově a budu se kochat. (Celý příspěvek…)

Improvizace

Posted: Květen 2, 2011 in Běh 2011, Trénink
Tagy:, ,

Poprvé od začátku mého běhání jsem úplně bez plánu. A musím říct, že mi to nějak zvlášť nevadí! Ve snaze doléčit koleno mi nezbývá než improvizovat a běhat podle toho, jak mu to zrovna jde pod nos. Nutno podotknout, že ten víkend na jižní Moravě mu notně otřásl se sebevědomím, a když jsem poté nasadila ještě zbraň nejvyššího kalibru – VFF – tak zalezlo do úkrytu a občas z něj jen tak nesměle vystrkuje hlavu (tedy čéšku). (Celý příspěvek…)

Tak kde jsme to skončili? Aha, na obědě na Hraničním zámečku…no asi po hodině jsme sesbírali dostatek psychických sil na to, abychom přesvědčili nohy, aby šly dál. Čekal na nás ještě pěkný kus cesty. (Celý příspěvek…)

Do pootevřeného okna nesměle nakukuje sluníčko a ja se jen nerada probírám ze spánku. Iňaki vedle mě ještě tvrdě spí, ale dlouho nebude moct, jestli chceme stihnout vlak do Valtic. Včera jsme u večeře vymysleli, že si původně naplánovanou trasu po modré z Valtic do Mikulova trošku prodloužíme a raději půjdeme lesem (modrá stezka vedla podél silnice/po silnici). (Celý příspěvek…)

S drahou polovičkou jsme měli po delší době možnost vyrazit sami dva na víkend pryč. Podařilo se nám prarodičům udat všechny tři děti najednou, což vždycky považujeme za malý zázrak, a po několika změnách jsme výběr místa zredukovali na Novohradské hory a Vysočinu.

Den poté, co padlo konečné rozhodnutí ve prospěch Řásné, mi manžel volá z práce a říká: „Už vím, kam pojedeme. Do Mikulova!“ A tak se jelo do Mikulova 🙂 (Celý příspěvek…)

VFF

Posted: Duben 21, 2011 in Běh 2011, Trénink, Vibram Five Fingers
Tagy:, , ,

VFF = VibramFiveFingers. Po několikaměsíčním odolávání si našly místo i v mém běžeckém botníku. (Celý příspěvek…)