Posts Tagged ‘půlmaraton’

12232696_1147061248669353_8505924713585833662_oZa tuhle akci může opět Péťa. Loni běžela půlmaraton v Karlových Varech poprvé, doběhla si tam pro krásný osobák 1:56 (pro mě zatím z říše snů) a moc se jí líbila trasa. Na trasu jsem slyšela chválu i od jiných běžců, tak jsem se nechala zase ukecat. Dva týdny před Czechmanem se ale nechci zničit, takže píšu Falgymu o radu, jak mám běžet. Dostávám detailní instrukce (kterých se mi nakonec stejně nedaří moc držet).

(Celý příspěvek…)

Advertisements
pim

Mattoni od Janičky Dolečkové chutná nejlíp

Soustředění nesoustředění, po náročném víkendu trénink pokračuje jakoby nic. A v sobotu mě čeká, jako každoročně, pražský půmaraton. Tentokrát v rámci tréninku, takže žádné závodní ladění se nekoná. Jediný rozdíl oproti normálu je, že ve čtvrtek mě čeká jen plavání a v pátek „předzávodní“ rozcvičení.

V sobotu ráno se s ostatními Báječnými scházíme na Václaváku pod ocasem a společně jdeme k Rudolfinu. Sraz pro zbytek a na focení je pak chvíli před startem u poslední toiky. S překvapením zjišťuju, že až tam vede poslední koridor, který nese označení „L“. No nazdar…loni byly do „K“…příští rok budou do „M“….? Za chvíli se sem nevejde technické zázemí, „elko“ totiž obíhá celou právnickou fakultu a končí za rohem, až na nábřeží a plynule přechází do zázemí. (Celý příspěvek…)

Abyste se hned na začátku nelekli, nehodlám tu sepisovat IMG_3287úvahu o cestě do hlubin duše (v mém případě už dávno ne
študákovy). Je to prostě jen další shrnutí závodu; i když…Tentokrát to totiž vlastně pro mě ani nebyl závod.

Ale to bych předbíhala.

Rubenczal….Jedná se o mytologické ztvárnění Krakonoše jako ducha hor. Proto také motto závodu „Poznej svého ducha!“. RUBENCZAL je jedním z nejstarších, ne-li vůbec nejstarším dokladem existence legend o Krakonošovi. Znázornění se objevilo roku 1561 na nejstarší mapě Slezska, o sto let dříve, než legendy dosáhly evropské popularity. Autorem mapy je vzdělaný humanista, vratislavický kartograf a matematik Martin Helwig. Obraz Krakonoše sestavený z kusých zpráv je značně neúplný a rozporný: Krakonoš se zjevuje poutníkům, v českých lesích a na Krkonoších. Přidružuje se k nim v podobě mnicha, zavádí je na zcestí, pak vyskakuje na strom, odkud se jim vysmívá.  Je prý pánem pokladů drahých kovů, které jsou v horách skryty a jež nikdo nemůže získat neboť se jich nerad vzdává. Nikdy nikomu nepůsobí bolest, pokud se mu nevysmívá nebo ho neškádlí. Posměváčkům se zjevuje a trestá je náhlým nečasem, bouřkou, blesky, krupobitím nebo lijákém. Je také znám svým uměním léčit. (ZDROJ: WEB ZÁVODU, potažmo velmi podrobně KRNAP, pokud se někomu zachce detailů)

Tak jen doufám, že už jsem natolik pokorná, že mě nebude považovat za Trautenberka. (Celý příspěvek…)

Dneska dva v jednom. Oba závody jsou po poslední účastiGPBirell a zralé úvaze odsouzeny skončit v propadlišti mých běžeckých dějin. První na řadě je pražská večerní desítka Runczechu, dříve Adidas, nyní Birell. Loni jsem neběžela, trasa je opět trochu jiná. Shodujeme se, že k horšímu. Taky nevím, jestli je to tím, že Nike letos zrušil tu svojí propadákovou akci, která se vždy konala týden před Birellem, ale startujících je podstatně víc, než v jiných letech. Celkově 9000, z toho 6500 je nás na desítce. Masakr. Trasu změnili do Holešovic, v podstatě kopíruje část půlmaratonu a maratonu. Hnus, velebnosti. A kočičím hlavám se stejně nevyhnuli.

Noc před závodem je mi blbě od žaludku, půlka noci strávená na WC. Při jednom z výletů na prkénko zvažuju, že se vykašlu na plánované ranní plavání. Nakonec se po venčení pejsků cítím líp, takže si beru tašku a vyrážím. Dopadá to dobře, ani jednou nemusím vylézt z vody. Přes den běžný režim, takže se mi samozřejmě navečer vůbec nikam nechce. Nejradši bych si dala šlofíka. Ale co mi zbývá. Ze zoufalství si beru sluchátka a cestou si pouštím hudbu. Trochu mě to vzpruží. (Celý příspěvek…)

Když byl druhý ročník tohoto závodu, začínala jsem běhat. IMG_2338A už tehdy jsem toužila po tom, ho někdy „dát“. Dočkej času, jako husa klasu. Za husu se sice nepovažuju, ale letos jsem se dočkala. Konstelace byla ideální, to se prostě nemůže nechat jen tak být. A tak se tři týdny před závodem registruju a v pátek odpoledne nasedám k Péťe do auta směr Jeseníky. Na Čerňáku nabíráme Adélu a cestou v Hradci ještě Janu. Obě běží celý maraton. Ufff.

Praha je totálně zacpaná, skoro nestíháme otevíračku restaurace. Ale jo, nakonec se najíme a stihnem se i seznámit se dvěma „klukama“ od vedlejšího stolu. Triatlonisti. Pavel a Karel. Pat a Mat. Jeden z nich neběží, tak nakonec máme i ranní odvoz na Skřítek, ze kterého odjíždějí autobusy na start. Jana nakonec dezertuje ke svým známým, ale ráno zjišťujeme, že je to dobře, protože bychom si v tom jejich malém autíčku musely sedět na klíně. (Celý příspěvek…)

půlmaraton Ústí 2014Tentokrát začnu od konce názvu.

S Peťou jsme se domluvily, že společně poběžíme půlmaraton v Ústí. Má z něj osobák a já kupodivu taky, takže volba byla celkem logická.

V sobotu tři týdny před závodem si úplně pitomým způsobem lámu zápěstí levé ruky. Nejřív obrečím plavecký kurz, který jsem měla mít v neděli, a pak i půlmaraton v Ústí.

Po týdnu už to ale vypadá, že bych s tím Ústím nemusela házet flintu do žita. Ovšem jen do chvíle, kdy mi Peťa napíše, že ten víkend bude se svým novým přítelem na severu a že tam rovnou zůstane. Tím pádem jsem nahraná, protože jsem počítala s tím, že pojedeme (a poběžíme) spolu.  Řídit nemůžu (a to jsem ještě nevěděla, že mám propadlý řidičák…). A stejně – mám z toho všeho depku.  (Celý příspěvek…)

Do třetice všeho dobrého

Posted: Duben 6, 2014 in Závody
Tagy:,

Aneb pražský půlmaraton potřetí.

Po loňském výpadku ze zdravotních důvodů jsem se letos těšila. Hlavní trénink sice směřuje na maraton, ale v rámci tréninku je půlmaraton dobrá volba.

Docela dlouho ale řeším, jak to pojmout a vyptávám se zkušenějších. V tréninkovém plánu mi totiž  možnost půlmaratonu vychází o týden dřív a na půlmaratonský víkend mi už vychází devětadvacetikilometrová bestie. Nakonec se rozhodnu, že to prostě pojmu opravdu tréninkově a honit se nebudu. Týden předtím jsem se kvůli celkové únavě z nárůstu kilometráže a neustálých změn počasí (a taky tříhodinovým lítáním za frisbee) docela potrápila s pouhými dvaceti kilometry a to poslední, co bych potřebovala, by bylo nějaké zranění. (Celý příspěvek…)

Tak, půlmaraton je za mnou. Cestou k autu jsem se stihla trochu vzpamatovat a najednou mi bylo líto, že už je po všem. Ještě bych běžela….Při vystupování z tramvaje mě pak pobavila holčina, která nemohla vylézt do schodů. Já zas nemohla slézt dolů, každá jsme se držela za jedny dveře. Tak jsme se na sebe chápavě usmály a navzájem si pogratulovaly. (Celý příspěvek…)

S dovolením jsem parafrázovala název velmi milé knížky Miloše Kmuníčka, abych vám napsala něco o mých zážitcích ze včerejšího pražského půlmaratonu.

Nakonec jsme se rozhodli jet do centra autem a zaparkovat na náměstí Kinských. Moje drahá dcerka si totiž prosadila, že se půjde podívat a fandit s tatínkem a po dohodě se sousedem, který taky běžel, jsme brali ještě jeho dceru. (Celý příspěvek…)

Koleno stále bolí, lýtko už je lepší. V sobotu jsem to zkusila, běžela jsem 11 km a zpočátku bolelo oboje.Pak se chvíli střídali, pak zas chvíli nebolelo nic. Beželo se ale krásně a při tepu 150 jsem držela průměrné tempo 6:24 min/km, což je zas o trochu rychleji! Navíc jsem vyzkoušela hydratační pack Advanced Skin od Salomonu a byla jsem opravdu nadšená.

Rekapitulace tréninkového týdne:

  • pondělí: 7 km volně. Splněno do puntíku.
  • úterý: volno. Dodrženo.
  • středa:12 km, z toho 3 x 1600 m za 8:30. Splněno, i když míle byly trochu pomalejší. A vlastně těch kilometrů bylo celkem jen 10,5 …
  • čtvrtek: 7 km volně. Nesplněno – po středě hodně bolí koleno i lýtko…:-(
  • pátek: volno. Místo volna 1,3 km testovací běh, jestli koleno vydrží. Vydrželo. Bolí míň.
  • sobota: 12 km volně. Pouze 11 km.
  • neděle: volno. Splněno.

A hurá do posledního, odpočinkového týdne před závodem!