Posts Tagged ‘závody’

VK….na pohodu?

Posted: Listopad 12, 2015 in Běh 2015, Závody
Tagy:, ,

vk4Jde to vůbec, běžet Velkou Kunratickou na pohodu? „Musí to jít,“ říkám si v neděli ráno, v den závodu.

Ještě pořád nevím, jestli poběžím. Krakonoš se samozřejmě po Rubenczalu smál oprávněně – měla jsem tak namožená stehna, že jsem nemohla ani řídit auto, protože jsem nebyla schopná zvednout nohy, abych sešlápla pedály. Při pouhé chůzi jsem skoro brečela a maminka mi dokonce přinesla berle, když mě viděla.

Bolest byla tak hrozná i bez pohybu, že jsem nemohla spát. A bála jsem se, že to je něco horšího, než jen namožené. Po dvou týdnech naprostého klidu od sportu a mazání Muay Thai naštěstí bolest téměř vymizela. Třetí týden už jsem se odvážila jít plavat a dokonce i vyklusat. Jenže… (Celý příspěvek…)

Abyste se hned na začátku nelekli, nehodlám tu sepisovat IMG_3287úvahu o cestě do hlubin duše (v mém případě už dávno ne
študákovy). Je to prostě jen další shrnutí závodu; i když…Tentokrát to totiž vlastně pro mě ani nebyl závod.

Ale to bych předbíhala.

Rubenczal….Jedná se o mytologické ztvárnění Krakonoše jako ducha hor. Proto také motto závodu „Poznej svého ducha!“. RUBENCZAL je jedním z nejstarších, ne-li vůbec nejstarším dokladem existence legend o Krakonošovi. Znázornění se objevilo roku 1561 na nejstarší mapě Slezska, o sto let dříve, než legendy dosáhly evropské popularity. Autorem mapy je vzdělaný humanista, vratislavický kartograf a matematik Martin Helwig. Obraz Krakonoše sestavený z kusých zpráv je značně neúplný a rozporný: Krakonoš se zjevuje poutníkům, v českých lesích a na Krkonoších. Přidružuje se k nim v podobě mnicha, zavádí je na zcestí, pak vyskakuje na strom, odkud se jim vysmívá.  Je prý pánem pokladů drahých kovů, které jsou v horách skryty a jež nikdo nemůže získat neboť se jich nerad vzdává. Nikdy nikomu nepůsobí bolest, pokud se mu nevysmívá nebo ho neškádlí. Posměváčkům se zjevuje a trestá je náhlým nečasem, bouřkou, blesky, krupobitím nebo lijákém. Je také znám svým uměním léčit. (ZDROJ: WEB ZÁVODU, potažmo velmi podrobně KRNAP, pokud se někomu zachce detailů)

Tak jen doufám, že už jsem natolik pokorná, že mě nebude považovat za Trautenberka. (Celý příspěvek…)

IMG_3195Po dvou protrápených závodech v posledním měsíci mi není moc jasné, jak mám uběhnout ten maraton v Košicích do kterého jsem se nechala dobrovolně namočit. Moc práce to trenérovi nedalo, pravda. Člověk, když se dostane do jistého druhu společnosti, tak se mu z ní už jen tak nepodaří dostat ven. To asi někteří sami znáte.

Poslední dva týdny před závodem poctivě odpočívám a trénuju jen zlehka, jak nařídil nejvyšší. Jen ve středu se neplánovaně trochu utrhnu ze řetězu a dám si pár úseků (neboli vypouštím páru). No co, čtyři dny před závodem se to ještě může. (Celý příspěvek…)

Dneska dva v jednom. Oba závody jsou po poslední účastiGPBirell a zralé úvaze odsouzeny skončit v propadlišti mých běžeckých dějin. První na řadě je pražská večerní desítka Runczechu, dříve Adidas, nyní Birell. Loni jsem neběžela, trasa je opět trochu jiná. Shodujeme se, že k horšímu. Taky nevím, jestli je to tím, že Nike letos zrušil tu svojí propadákovou akci, která se vždy konala týden před Birellem, ale startujících je podstatně víc, než v jiných letech. Celkově 9000, z toho 6500 je nás na desítce. Masakr. Trasu změnili do Holešovic, v podstatě kopíruje část půlmaratonu a maratonu. Hnus, velebnosti. A kočičím hlavám se stejně nevyhnuli.

Noc před závodem je mi blbě od žaludku, půlka noci strávená na WC. Při jednom z výletů na prkénko zvažuju, že se vykašlu na plánované ranní plavání. Nakonec se po venčení pejsků cítím líp, takže si beru tašku a vyrážím. Dopadá to dobře, ani jednou nemusím vylézt z vody. Přes den běžný režim, takže se mi samozřejmě navečer vůbec nikam nechce. Nejradši bych si dala šlofíka. Ale co mi zbývá. Ze zoufalství si beru sluchátka a cestou si pouštím hudbu. Trochu mě to vzpruží. (Celý příspěvek…)

Aby bylo jasno, je řeč o závodech, posledních v této sezóně. kolo fotkaTedy co se týče triatlonu.
Běžeckých závodů mě čeká ještě několik, včetně těch, co v plánu vůbec nebyly (například Medzinárodný maratón mieru v Košicích…ooops!). No čo už s tým teraz…, trenére?

Poslední prázdninový víkend, poslední triatlonový závod, to do sebe zapadá jako…jako lego. V sobotu se vrací všechny tři děti z ozdravných prázdninových pobytů (a aby bylo opět jasno, ozdravné jsou ty jejich pobyty především pro mě). Doma to vypadá jako po náletu kobylek. Co, kobylek. Sarančat. Mluví jeden přes druhého, perou se, prádlo se pere v pračce. Všude bordel. A řev. Vítejte zpátky, miláčkové.

Naplánovala jsem jim to ale moc hezky na neděli, aby se náhodou nestihli nudit. Pojedou se mnou a než si to odbydu, můžou se tam cachtat ve vodě. Je tam nadherná nudapláž. Otázka je, jestli mě nepošlou do…..no, samotnou. Naštěstí se ukáže, že jsem je zas tak špatně nevychovala a z vyhlídky fandění mamince na závodech jsou nadšení.

Z toho koupání ale víc.

(Celý příspěvek…)

Když byl druhý ročník tohoto závodu, začínala jsem běhat. IMG_2338A už tehdy jsem toužila po tom, ho někdy „dát“. Dočkej času, jako husa klasu. Za husu se sice nepovažuju, ale letos jsem se dočkala. Konstelace byla ideální, to se prostě nemůže nechat jen tak být. A tak se tři týdny před závodem registruju a v pátek odpoledne nasedám k Péťe do auta směr Jeseníky. Na Čerňáku nabíráme Adélu a cestou v Hradci ještě Janu. Obě běží celý maraton. Ufff.

Praha je totálně zacpaná, skoro nestíháme otevíračku restaurace. Ale jo, nakonec se najíme a stihnem se i seznámit se dvěma „klukama“ od vedlejšího stolu. Triatlonisti. Pavel a Karel. Pat a Mat. Jeden z nich neběží, tak nakonec máme i ranní odvoz na Skřítek, ze kterého odjíždějí autobusy na start. Jana nakonec dezertuje ke svým známým, ale ráno zjišťujeme, že je to dobře, protože bychom si v tom jejich malém autíčku musely sedět na klíně. (Celý příspěvek…)

Premiéra TRIPrague

Posted: Srpen 18, 2015 in Triatlon 2015
Tagy:, ,

CA366EF0-BA15-4CB7-B400-7D98123A14A54F8390E6-D97C-4949-8DBB-62AB92CEC89ETentokrát usedám ke psaní s velmi čerstvými zážitky. Další závod mimo plán. Už je vám jasný, že tohle je prostě droga?

Hlavní závod TRIPrague mě neskutečně lákal, ale naskytla se mi příležitost na Jesenický maraton (pro mě jen poloviční porce, prosím!) , po kterém pokukuju od jeho počátku. Letos tedy vyhrál on a nejsem takovej borec, abych si střihla polovičního železňáka týden před horským půlmaratonem. Jsou zde jiní borci, co jeden víkend odběhnou Od Tater k Dunaji a další víkend se blýsknou na olympijské TRI trati.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, znáte to, ne? Svoje ucho jsem si sice neutrhla (i když Van Gogha mám moc ráda), ale stalo se, že jsem podlehla pokušení. Tedy pokud by se to dalo změřit, tak jen miniaturně – přihlásila jsem se na Mini závod, tedy desetinu Ironmanské trati – 380 m plavání, 18 km kolo, 4,2 km běh. Přičtěte k tomu pár známých spolubojovníků a těšila jsem se jako malá holka.

(Celý příspěvek…)

Parta zafungovala a já neodolala. Rodinka je stále ještě pryč, takže se nemám na co 11739638_736372663138261_87886488_nvymlouvat. Navíc to mám z domova kousek.  Slyšels někdy vo filosofii, která řiká, že když člověk uzná svoji chybu, je mu okamžitě odpuštěna?

Pražský triatlon v Horních Počernicích.

Po domluvě s holkama se taky přihlašuju na trať Klasik. Nakonec je to s Hobby skoro stejné. Stejná délka plavání a kola, jen běh mají o půlku kratší.

Přemluvím Hořickou, aby mi dělala psychopodporu a v neděli ráno vyrážíme. Původní plán dojet tam na kole jsem zbaběle vzdala. Holt ještě nejsem tak dobrá. Víš, jak říkaj ve Francii čtvrtlibráku se sýrem? Royal Sýr.“ „Víš, proč tomu tak říkaj?“ „Asi… Asi kvůli metrický soustavě…“

I když dorážíme brzy, všude je už narváno. Parkuju úplně nahoře na příjezdové cestě před jedním z domků, přesně u cedule zákaz stání. No a co. Před vratama nepřekážím, vlastně vůbec nikomu nepřekážím. Nade mnou parkuje poslední auto.

Sotva vylezeme, všimneme se paní nevraživě se dívajíc z okna za těmi vraty. Na chvíli si připadám jako v těch trhlých, leč víceméně mírumilovných českých Hošticích.

(„Táto, pojď se honem podívat na něco.“ Co je?“ Dělej, rychle.“ Co je?“ Pojď se na něco podívat… Koukej.“ „No todle, mámo?! To vypadá jako když… No ale takhle obráceně?“ To ani já neznám.“ (Já znám, ale kdo ne: Slunce, seno…a ano, zaparkovala jsem taky do protisměru, abych pak mohla co nejrychleji odjet)).

(Celý příspěvek…)

KunzakRodinka je v čudu, tak toho nestydatě využívám a v sobotu ráno vyrážíme s družkou Hořickou (viz Krkonošská hřebenovka) do Kanady. Té České.

Docela dlouho jsem hledala nějaký pěkný závod v rozumné délce v době mojí „dovolené“ a nakonec jsem našla seriál Run Česká Kanada a v jeho rámci Kunžatecký kros s výběrem tří různě dlouhých tratí, možnost běhu i se psy. Prostě pecka. Péťu jsem nemusela ani moc přemlouvat, když jsem jí řekla, že si dá těch svých sedm kilometrů, které už teď běhá běžně, běhna. Já byla na vážkách, jestli běžet těch sedm se psem, nebo si dát půlmaraton bez psa. Druhá možnost vyhrála. Ne, že bych měla zrovna natrénovaný terén a kopečky, ale budu to mít místo sobotního dlouhého běhu, takže to pojmu tréninkově a budu se kochat. (Celý příspěvek…)

IMG_1250

Noc před závodem spím díky dvojce vína skvěle, ale vzhůru jsem stejně před půl šestou. Ovšem vstávat se mi nechce. Fakt musím? Asi jo.

Vyvenčím psy a jdu si naložit věci do auta. Vedro je už teď, stále poíjím Magnesii. Vodu a jídlo na kolo jsem nakonec vyřešila tak, že si dávám jednu velkou lahev s vodou pod řídítka, jednu malou do dvojdržáku za sedlo a jednu střední se Sustained Energy pod sedlo. Prášek rozmíchám v kokosové vodě (kvůli elektrolytům) až budu připravovat kolo v depu a udělám si z něj „dvouhodinovou“ láhev (= vyšší koncentrace – musí se dopíjet vodou). Idea je taková, že na konci prvního kola obě láhve zahodím, malou zezadu si přesunu pod sedlo (neb jsem nemehlo a vracet láhev do zadního držáku mi moc nejde) a na začátku druhého kola si vezmu na občerstvovačce velkou láhev s vodou pod řídítka. Do kapsičky k řídítkům jde tuhá strava – tablety Perpetuem a tyčinky Roobar s datlemi a chia (tyčinky jen pro jistotu, vezmu si je pak spíš při běhu). (Celý příspěvek…)