Posts Tagged ‘poloviční ironman’

IMG_1250

Noc před závodem spím díky dvojce vína skvěle, ale vzhůru jsem stejně před půl šestou. Ovšem vstávat se mi nechce. Fakt musím? Asi jo.

Vyvenčím psy a jdu si naložit věci do auta. Vedro je už teď, stále poíjím Magnesii. Vodu a jídlo na kolo jsem nakonec vyřešila tak, že si dávám jednu velkou lahev s vodou pod řídítka, jednu malou do dvojdržáku za sedlo a jednu střední se Sustained Energy pod sedlo. Prášek rozmíchám v kokosové vodě (kvůli elektrolytům) až budu připravovat kolo v depu a udělám si z něj „dvouhodinovou“ láhev (= vyšší koncentrace – musí se dopíjet vodou). Idea je taková, že na konci prvního kola obě láhve zahodím, malou zezadu si přesunu pod sedlo (neb jsem nemehlo a vracet láhev do zadního držáku mi moc nejde) a na začátku druhého kola si vezmu na občerstvovačce velkou láhev s vodou pod řídítka. Do kapsičky k řídítkům jde tuhá strava – tablety Perpetuem a tyčinky Roobar s datlemi a chia (tyčinky jen pro jistotu, vezmu si je pak spíš při běhu). (Celý příspěvek…)

Reklamy

Datum 6.6.2015 bylo v mém závodním kalendáři už dlouho. Tak dlouho, že už jsem si ani nepamatovala, jestli jsem se přihlásila pod vlivem nebo ne. Už na podzim jsem si podle tréninkové bible Joe Friela sestavila tréninkový plán a tím začala moje cesta k polovičnímu ironmanu. Stejně jako jsem u běhu skočila ze sranda pětky k opravdicky závodnímu půlmaratonu (a vynechala tak moji neoblibenou desítku – kdo mě zná, ví, že desítky prostě neběhám), tak jsem ze sranda sprint triatlonu skocila rovnou k opravdickému polovičnímu železňákovi. Dodnes si pamatuju, že mě k tomu vlastně inspirovala jedna slečna, kterou ani neznám, ale kterou jsem zahlédla v tričku Ironman 70.3 Austria Finisher. To mi stačilo.

Trénink probíhal relativně v pohodě až do půlky prosince, kdy přišel nezaviněný úraz. A bylo po běhání a po kole. Mohla jsem jen občas plavat. Na kolo jsem sedla přes protesty doktora někdy koncem ledna. Běhat jsem nemohla až do začátku března a když jsem poprvé vyběhla, veškerý předchozí trénink nebyl už nikde znát. Už jsem byla skoro rozhodnutá, že to letos vzdám. Nakonec jsem se ale hecla a začala v podstatě od začátku. Upravila trénikový plán a snažila se ho dodržovat na 100% (ehm, no dobře, vynechávala jsem posilování). 

Po třech týdnech tréninku jsem nějak zvládla pražský půlmaraton a pak už se soustředila na hlavní závod sezony. Kilometráž úspěšně stoupala, aerobní vytrvalost se začala opět zlepšovat. Jediný vetší pokrok jsem neudělala v plavání. Postupně jsem zařadila přechodové tréninky kolo-běh a dala jich několik v rozmezí 50-60/8-12. Kritický trénink čtyři týdny před závodem, ze kterého jsem měla velký respekt,  mi vyšel na týden po návratu od Lago di Garda, odkud jsem měla neskutečně namožená stehna (ať žije Vertical Extreme Skyrunning Limone!). Měla jsem v plánu 3 hodiny na kole a 1,5 h běhu. Podařilo se, dokonce jsem trochu přetáhla a bylo z toho 81 km na kole a 15 km běhu. Ale jakého běhu – tempem 5:40 min/km! Byla jsem nadšená.  (Celý příspěvek…)