Posts Tagged ‘triatlon’

 

Sádra na trenažeru

Tuhle fotku už jste viděli, ale hodí se sem

Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s různými úrazy a nepříjemnými epizodami při tréninku a tak mě napadlo, že bych mohla sepsat několik základních tipů, jak zvýšit šance, že se domů vrátíte bez úhony.

Spousta z nás prostě vyběhne nebo vyjede, jen aby si vyčistila hlavu. Co se může stát, si často uvědomíme, až když je pozdě. Kdo nezažil nějakou takovou kritickou situaci, se teď zřejmě ušklíbne, ale…ono nemusí jít nutně o život; i neopravitelný defekt na kole daleko od domova může dát pěkně zabrat, když nemáme zálohu. (Celý příspěvek…)

Reklamy
13731483_10153779350576538_235902646277497034_n

Nádhera s Ještědem v pozadí

Po návratu z návštěvy zbytku rodinky ve Španělsku se mírně nudím; což je nebezpečný stav. Když mi k tomu všemu ještě na tréninku Eva prozradí, že má volné lůžko na pokoji, bleskově se přihlašuju na sprint distanci v rámci tolik vychvalovaného Hamrmana. Oooops…:-) Odlifruju psy k našim a v sobotu se vydávám směr Hamr na Jezeře, okres Česká Lípa. Dorážím právě včas, abych stihla povzbudit borce na trati hlavního závodu v délce polovičního železňáka. Aaaaa, Janička Janouchovic, ani jsem nevěděla, že jede. V prostoru cíle se pak potkávám s dalšími známými tvářemi. Je tu Olinka a Monča, moje dvě sokolnice. Nechybí ani Mončin David, mají to z Lípy kousek. Dle profilovky na ksichtoknize (Facebook) neomylně poznávám Štěpána Boudu zvaného Winchester. Lucka Mráziková jako obvykle dobrovolničí, a ke svému překvapení vidím i Karla (z dvojice Pat a Mat z loňského půlmaratonu v Jeseníkách). Zítra bude veselo. (Celý příspěvek…)

9Po roce je to tu opět; s tímhle závodem mám od loňska nevyřízené účty a tak se těším, jak je srovnám. V plavání jsem se zlepšila, a na kole i v běhu taky. Plavání si maluju na 40-45 minut, kolo snad tak 3:10 a běh…no to se uvidí, jak budu vypadat. Přecejen je to teprve moje druhá půlka. Ale letos už stoprocentně v depu nezabloudím! (Celý příspěvek…)

pim

Mattoni od Janičky Dolečkové chutná nejlíp

Soustředění nesoustředění, po náročném víkendu trénink pokračuje jakoby nic. A v sobotu mě čeká, jako každoročně, pražský půmaraton. Tentokrát v rámci tréninku, takže žádné závodní ladění se nekoná. Jediný rozdíl oproti normálu je, že ve čtvrtek mě čeká jen plavání a v pátek „předzávodní“ rozcvičení.

V sobotu ráno se s ostatními Báječnými scházíme na Václaváku pod ocasem a společně jdeme k Rudolfinu. Sraz pro zbytek a na focení je pak chvíli před startem u poslední toiky. S překvapením zjišťuju, že až tam vede poslední koridor, který nese označení „L“. No nazdar…loni byly do „K“…příští rok budou do „M“….? Za chvíli se sem nevejde technické zázemí, „elko“ totiž obíhá celou právnickou fakultu a končí za rohem, až na nábřeží a plynule přechází do zázemí. (Celý příspěvek…)

 

12717995_10153527474521538_4758653056393159271_nUž loni jsem si pohrávala s myšlenkou, že by bylo fajn, kdyby na mě někdo trenérsky dohlížel. Ne, že by se mi nelíbilo si sestavovat plán sama, být si svou vlastní paní a mít možnost být flexibilní, ale přecejen jsem cítila, že se chci někam posunout a že to úplně sama nezvládnu. V únoru jsem teda sebrala odvahu a napsala klukovi (v mém věku:-)), který mi loni nastavoval posed na kolo. O té možnosti jsme se už tenkrát bavili. Je to profík, má FTVS, trenérskou licenci a sám je triatlonista. Dokonce předloni závodil na MS v Ironmanu v havajské Koně. A dostat se tam, to není žádná sranda. Měla jsem velkou radost, když mi odepsal, že se mě moc rád ujme. Na začátku března jsme si dali schůzku, abychom si řekli co a jak a dohodli se, že tomu dáme měsíc na zkoušku. Domů jsem se vracela téměř se zpěvem. Hurá, já mám trenéra! OPRAVDICKÝHO! (Celý příspěvek…)

Aby bylo jasno, je řeč o závodech, posledních v této sezóně. kolo fotkaTedy co se týče triatlonu.
Běžeckých závodů mě čeká ještě několik, včetně těch, co v plánu vůbec nebyly (například Medzinárodný maratón mieru v Košicích…ooops!). No čo už s tým teraz…, trenére?

Poslední prázdninový víkend, poslední triatlonový závod, to do sebe zapadá jako…jako lego. V sobotu se vrací všechny tři děti z ozdravných prázdninových pobytů (a aby bylo opět jasno, ozdravné jsou ty jejich pobyty především pro mě). Doma to vypadá jako po náletu kobylek. Co, kobylek. Sarančat. Mluví jeden přes druhého, perou se, prádlo se pere v pračce. Všude bordel. A řev. Vítejte zpátky, miláčkové.

Naplánovala jsem jim to ale moc hezky na neděli, aby se náhodou nestihli nudit. Pojedou se mnou a než si to odbydu, můžou se tam cachtat ve vodě. Je tam nadherná nudapláž. Otázka je, jestli mě nepošlou do…..no, samotnou. Naštěstí se ukáže, že jsem je zas tak špatně nevychovala a z vyhlídky fandění mamince na závodech jsou nadšení.

Z toho koupání ale víc.

(Celý příspěvek…)

Premiéra TRIPrague

Posted: Srpen 18, 2015 in Triatlon 2015
Tagy:, ,

CA366EF0-BA15-4CB7-B400-7D98123A14A54F8390E6-D97C-4949-8DBB-62AB92CEC89ETentokrát usedám ke psaní s velmi čerstvými zážitky. Další závod mimo plán. Už je vám jasný, že tohle je prostě droga?

Hlavní závod TRIPrague mě neskutečně lákal, ale naskytla se mi příležitost na Jesenický maraton (pro mě jen poloviční porce, prosím!) , po kterém pokukuju od jeho počátku. Letos tedy vyhrál on a nejsem takovej borec, abych si střihla polovičního železňáka týden před horským půlmaratonem. Jsou zde jiní borci, co jeden víkend odběhnou Od Tater k Dunaji a další víkend se blýsknou na olympijské TRI trati.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, znáte to, ne? Svoje ucho jsem si sice neutrhla (i když Van Gogha mám moc ráda), ale stalo se, že jsem podlehla pokušení. Tedy pokud by se to dalo změřit, tak jen miniaturně – přihlásila jsem se na Mini závod, tedy desetinu Ironmanské trati – 380 m plavání, 18 km kolo, 4,2 km běh. Přičtěte k tomu pár známých spolubojovníků a těšila jsem se jako malá holka.

(Celý příspěvek…)

Parta zafungovala a já neodolala. Rodinka je stále ještě pryč, takže se nemám na co 11739638_736372663138261_87886488_nvymlouvat. Navíc to mám z domova kousek.  Slyšels někdy vo filosofii, která řiká, že když člověk uzná svoji chybu, je mu okamžitě odpuštěna?

Pražský triatlon v Horních Počernicích.

Po domluvě s holkama se taky přihlašuju na trať Klasik. Nakonec je to s Hobby skoro stejné. Stejná délka plavání a kola, jen běh mají o půlku kratší.

Přemluvím Hořickou, aby mi dělala psychopodporu a v neděli ráno vyrážíme. Původní plán dojet tam na kole jsem zbaběle vzdala. Holt ještě nejsem tak dobrá. Víš, jak říkaj ve Francii čtvrtlibráku se sýrem? Royal Sýr.“ „Víš, proč tomu tak říkaj?“ „Asi… Asi kvůli metrický soustavě…“

I když dorážíme brzy, všude je už narváno. Parkuju úplně nahoře na příjezdové cestě před jedním z domků, přesně u cedule zákaz stání. No a co. Před vratama nepřekážím, vlastně vůbec nikomu nepřekážím. Nade mnou parkuje poslední auto.

Sotva vylezeme, všimneme se paní nevraživě se dívajíc z okna za těmi vraty. Na chvíli si připadám jako v těch trhlých, leč víceméně mírumilovných českých Hošticích.

(„Táto, pojď se honem podívat na něco.“ Co je?“ Dělej, rychle.“ Co je?“ Pojď se na něco podívat… Koukej.“ „No todle, mámo?! To vypadá jako když… No ale takhle obráceně?“ To ani já neznám.“ (Já znám, ale kdo ne: Slunce, seno…a ano, zaparkovala jsem taky do protisměru, abych pak mohla co nejrychleji odjet)).

(Celý příspěvek…)

IMG_1250

Noc před závodem spím díky dvojce vína skvěle, ale vzhůru jsem stejně před půl šestou. Ovšem vstávat se mi nechce. Fakt musím? Asi jo.

Vyvenčím psy a jdu si naložit věci do auta. Vedro je už teď, stále poíjím Magnesii. Vodu a jídlo na kolo jsem nakonec vyřešila tak, že si dávám jednu velkou lahev s vodou pod řídítka, jednu malou do dvojdržáku za sedlo a jednu střední se Sustained Energy pod sedlo. Prášek rozmíchám v kokosové vodě (kvůli elektrolytům) až budu připravovat kolo v depu a udělám si z něj „dvouhodinovou“ láhev (= vyšší koncentrace – musí se dopíjet vodou). Idea je taková, že na konci prvního kola obě láhve zahodím, malou zezadu si přesunu pod sedlo (neb jsem nemehlo a vracet láhev do zadního držáku mi moc nejde) a na začátku druhého kola si vezmu na občerstvovačce velkou láhev s vodou pod řídítka. Do kapsičky k řídítkům jde tuhá strava – tablety Perpetuem a tyčinky Roobar s datlemi a chia (tyčinky jen pro jistotu, vezmu si je pak spíš při běhu). (Celý příspěvek…)

Datum 6.6.2015 bylo v mém závodním kalendáři už dlouho. Tak dlouho, že už jsem si ani nepamatovala, jestli jsem se přihlásila pod vlivem nebo ne. Už na podzim jsem si podle tréninkové bible Joe Friela sestavila tréninkový plán a tím začala moje cesta k polovičnímu ironmanu. Stejně jako jsem u běhu skočila ze sranda pětky k opravdicky závodnímu půlmaratonu (a vynechala tak moji neoblibenou desítku – kdo mě zná, ví, že desítky prostě neběhám), tak jsem ze sranda sprint triatlonu skocila rovnou k opravdickému polovičnímu železňákovi. Dodnes si pamatuju, že mě k tomu vlastně inspirovala jedna slečna, kterou ani neznám, ale kterou jsem zahlédla v tričku Ironman 70.3 Austria Finisher. To mi stačilo.

Trénink probíhal relativně v pohodě až do půlky prosince, kdy přišel nezaviněný úraz. A bylo po běhání a po kole. Mohla jsem jen občas plavat. Na kolo jsem sedla přes protesty doktora někdy koncem ledna. Běhat jsem nemohla až do začátku března a když jsem poprvé vyběhla, veškerý předchozí trénink nebyl už nikde znát. Už jsem byla skoro rozhodnutá, že to letos vzdám. Nakonec jsem se ale hecla a začala v podstatě od začátku. Upravila trénikový plán a snažila se ho dodržovat na 100% (ehm, no dobře, vynechávala jsem posilování). 

Po třech týdnech tréninku jsem nějak zvládla pražský půlmaraton a pak už se soustředila na hlavní závod sezony. Kilometráž úspěšně stoupala, aerobní vytrvalost se začala opět zlepšovat. Jediný vetší pokrok jsem neudělala v plavání. Postupně jsem zařadila přechodové tréninky kolo-běh a dala jich několik v rozmezí 50-60/8-12. Kritický trénink čtyři týdny před závodem, ze kterého jsem měla velký respekt,  mi vyšel na týden po návratu od Lago di Garda, odkud jsem měla neskutečně namožená stehna (ať žije Vertical Extreme Skyrunning Limone!). Měla jsem v plánu 3 hodiny na kole a 1,5 h běhu. Podařilo se, dokonce jsem trochu přetáhla a bylo z toho 81 km na kole a 15 km běhu. Ale jakého běhu – tempem 5:40 min/km! Byla jsem nadšená.  (Celý příspěvek…)