Archive for the ‘Závody’ Category

13731483_10153779350576538_235902646277497034_n

Nádhera s Ještědem v pozadí

Po návratu z návštěvy zbytku rodinky ve Španělsku se mírně nudím; což je nebezpečný stav. Když mi k tomu všemu ještě na tréninku Eva prozradí, že má volné lůžko na pokoji, bleskově se přihlašuju na sprint distanci v rámci tolik vychvalovaného Hamrmana. Oooops…:-) Odlifruju psy k našim a v sobotu se vydávám směr Hamr na Jezeře, okres Česká Lípa. Dorážím právě včas, abych stihla povzbudit borce na trati hlavního závodu v délce polovičního železňáka. Aaaaa, Janička Janouchovic, ani jsem nevěděla, že jede. V prostoru cíle se pak potkávám s dalšími známými tvářemi. Je tu Olinka a Monča, moje dvě sokolnice. Nechybí ani Mončin David, mají to z Lípy kousek. Dle profilovky na ksichtoknize (Facebook) neomylně poznávám Štěpána Boudu zvaného Winchester. Lucka Mráziková jako obvykle dobrovolničí, a ke svému překvapení vidím i Karla (z dvojice Pat a Mat z loňského půlmaratonu v Jeseníkách). Zítra bude veselo. (Celý příspěvek…)

Advertisements

9Po roce je to tu opět; s tímhle závodem mám od loňska nevyřízené účty a tak se těším, jak je srovnám. V plavání jsem se zlepšila, a na kole i v běhu taky. Plavání si maluju na 40-45 minut, kolo snad tak 3:10 a běh…no to se uvidí, jak budu vypadat. Přecejen je to teprve moje druhá půlka. Ale letos už stoprocentně v depu nezabloudím! (Celý příspěvek…)

12232696_1147061248669353_8505924713585833662_oZa tuhle akci může opět Péťa. Loni běžela půlmaraton v Karlových Varech poprvé, doběhla si tam pro krásný osobák 1:56 (pro mě zatím z říše snů) a moc se jí líbila trasa. Na trasu jsem slyšela chválu i od jiných běžců, tak jsem se nechala zase ukecat. Dva týdny před Czechmanem se ale nechci zničit, takže píšu Falgymu o radu, jak mám běžet. Dostávám detailní instrukce (kterých se mi nakonec stejně nedaří moc držet).

(Celý příspěvek…)

pim

Mattoni od Janičky Dolečkové chutná nejlíp

Soustředění nesoustředění, po náročném víkendu trénink pokračuje jakoby nic. A v sobotu mě čeká, jako každoročně, pražský půmaraton. Tentokrát v rámci tréninku, takže žádné závodní ladění se nekoná. Jediný rozdíl oproti normálu je, že ve čtvrtek mě čeká jen plavání a v pátek „předzávodní“ rozcvičení.

V sobotu ráno se s ostatními Báječnými scházíme na Václaváku pod ocasem a společně jdeme k Rudolfinu. Sraz pro zbytek a na focení je pak chvíli před startem u poslední toiky. S překvapením zjišťuju, že až tam vede poslední koridor, který nese označení „L“. No nazdar…loni byly do „K“…příští rok budou do „M“….? Za chvíli se sem nevejde technické zázemí, „elko“ totiž obíhá celou právnickou fakultu a končí za rohem, až na nábřeží a plynule přechází do zázemí. (Celý příspěvek…)

VK….na pohodu?

Posted: Listopad 12, 2015 in Běh 2015, Závody
Tagy:, ,

vk4Jde to vůbec, běžet Velkou Kunratickou na pohodu? „Musí to jít,“ říkám si v neděli ráno, v den závodu.

Ještě pořád nevím, jestli poběžím. Krakonoš se samozřejmě po Rubenczalu smál oprávněně – měla jsem tak namožená stehna, že jsem nemohla ani řídit auto, protože jsem nebyla schopná zvednout nohy, abych sešlápla pedály. Při pouhé chůzi jsem skoro brečela a maminka mi dokonce přinesla berle, když mě viděla.

Bolest byla tak hrozná i bez pohybu, že jsem nemohla spát. A bála jsem se, že to je něco horšího, než jen namožené. Po dvou týdnech naprostého klidu od sportu a mazání Muay Thai naštěstí bolest téměř vymizela. Třetí týden už jsem se odvážila jít plavat a dokonce i vyklusat. Jenže… (Celý příspěvek…)

Abyste se hned na začátku nelekli, nehodlám tu sepisovat IMG_3287úvahu o cestě do hlubin duše (v mém případě už dávno ne
študákovy). Je to prostě jen další shrnutí závodu; i když…Tentokrát to totiž vlastně pro mě ani nebyl závod.

Ale to bych předbíhala.

Rubenczal….Jedná se o mytologické ztvárnění Krakonoše jako ducha hor. Proto také motto závodu „Poznej svého ducha!“. RUBENCZAL je jedním z nejstarších, ne-li vůbec nejstarším dokladem existence legend o Krakonošovi. Znázornění se objevilo roku 1561 na nejstarší mapě Slezska, o sto let dříve, než legendy dosáhly evropské popularity. Autorem mapy je vzdělaný humanista, vratislavický kartograf a matematik Martin Helwig. Obraz Krakonoše sestavený z kusých zpráv je značně neúplný a rozporný: Krakonoš se zjevuje poutníkům, v českých lesích a na Krkonoších. Přidružuje se k nim v podobě mnicha, zavádí je na zcestí, pak vyskakuje na strom, odkud se jim vysmívá.  Je prý pánem pokladů drahých kovů, které jsou v horách skryty a jež nikdo nemůže získat neboť se jich nerad vzdává. Nikdy nikomu nepůsobí bolest, pokud se mu nevysmívá nebo ho neškádlí. Posměváčkům se zjevuje a trestá je náhlým nečasem, bouřkou, blesky, krupobitím nebo lijákém. Je také znám svým uměním léčit. (ZDROJ: WEB ZÁVODU, potažmo velmi podrobně KRNAP, pokud se někomu zachce detailů)

Tak jen doufám, že už jsem natolik pokorná, že mě nebude považovat za Trautenberka. (Celý příspěvek…)

IMG_3195Po dvou protrápených závodech v posledním měsíci mi není moc jasné, jak mám uběhnout ten maraton v Košicích do kterého jsem se nechala dobrovolně namočit. Moc práce to trenérovi nedalo, pravda. Člověk, když se dostane do jistého druhu společnosti, tak se mu z ní už jen tak nepodaří dostat ven. To asi někteří sami znáte.

Poslední dva týdny před závodem poctivě odpočívám a trénuju jen zlehka, jak nařídil nejvyšší. Jen ve středu se neplánovaně trochu utrhnu ze řetězu a dám si pár úseků (neboli vypouštím páru). No co, čtyři dny před závodem se to ještě může. (Celý příspěvek…)

Dneska dva v jednom. Oba závody jsou po poslední účastiGPBirell a zralé úvaze odsouzeny skončit v propadlišti mých běžeckých dějin. První na řadě je pražská večerní desítka Runczechu, dříve Adidas, nyní Birell. Loni jsem neběžela, trasa je opět trochu jiná. Shodujeme se, že k horšímu. Taky nevím, jestli je to tím, že Nike letos zrušil tu svojí propadákovou akci, která se vždy konala týden před Birellem, ale startujících je podstatně víc, než v jiných letech. Celkově 9000, z toho 6500 je nás na desítce. Masakr. Trasu změnili do Holešovic, v podstatě kopíruje část půlmaratonu a maratonu. Hnus, velebnosti. A kočičím hlavám se stejně nevyhnuli.

Noc před závodem je mi blbě od žaludku, půlka noci strávená na WC. Při jednom z výletů na prkénko zvažuju, že se vykašlu na plánované ranní plavání. Nakonec se po venčení pejsků cítím líp, takže si beru tašku a vyrážím. Dopadá to dobře, ani jednou nemusím vylézt z vody. Přes den běžný režim, takže se mi samozřejmě navečer vůbec nikam nechce. Nejradši bych si dala šlofíka. Ale co mi zbývá. Ze zoufalství si beru sluchátka a cestou si pouštím hudbu. Trochu mě to vzpruží. (Celý příspěvek…)

Aby bylo jasno, je řeč o závodech, posledních v této sezóně. kolo fotkaTedy co se týče triatlonu.
Běžeckých závodů mě čeká ještě několik, včetně těch, co v plánu vůbec nebyly (například Medzinárodný maratón mieru v Košicích…ooops!). No čo už s tým teraz…, trenére?

Poslední prázdninový víkend, poslední triatlonový závod, to do sebe zapadá jako…jako lego. V sobotu se vrací všechny tři děti z ozdravných prázdninových pobytů (a aby bylo opět jasno, ozdravné jsou ty jejich pobyty především pro mě). Doma to vypadá jako po náletu kobylek. Co, kobylek. Sarančat. Mluví jeden přes druhého, perou se, prádlo se pere v pračce. Všude bordel. A řev. Vítejte zpátky, miláčkové.

Naplánovala jsem jim to ale moc hezky na neděli, aby se náhodou nestihli nudit. Pojedou se mnou a než si to odbydu, můžou se tam cachtat ve vodě. Je tam nadherná nudapláž. Otázka je, jestli mě nepošlou do…..no, samotnou. Naštěstí se ukáže, že jsem je zas tak špatně nevychovala a z vyhlídky fandění mamince na závodech jsou nadšení.

Z toho koupání ale víc.

(Celý příspěvek…)

Když byl druhý ročník tohoto závodu, začínala jsem běhat. IMG_2338A už tehdy jsem toužila po tom, ho někdy „dát“. Dočkej času, jako husa klasu. Za husu se sice nepovažuju, ale letos jsem se dočkala. Konstelace byla ideální, to se prostě nemůže nechat jen tak být. A tak se tři týdny před závodem registruju a v pátek odpoledne nasedám k Péťe do auta směr Jeseníky. Na Čerňáku nabíráme Adélu a cestou v Hradci ještě Janu. Obě běží celý maraton. Ufff.

Praha je totálně zacpaná, skoro nestíháme otevíračku restaurace. Ale jo, nakonec se najíme a stihnem se i seznámit se dvěma „klukama“ od vedlejšího stolu. Triatlonisti. Pavel a Karel. Pat a Mat. Jeden z nich neběží, tak nakonec máme i ranní odvoz na Skřítek, ze kterého odjíždějí autobusy na start. Jana nakonec dezertuje ke svým známým, ale ráno zjišťujeme, že je to dobře, protože bychom si v tom jejich malém autíčku musely sedět na klíně. (Celý příspěvek…)