Archive for the ‘Uncategorized’ Category

 

Sádra na trenažeru

Tuhle fotku už jste viděli, ale hodí se sem

Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s různými úrazy a nepříjemnými epizodami při tréninku a tak mě napadlo, že bych mohla sepsat několik základních tipů, jak zvýšit šance, že se domů vrátíte bez úhony.

Spousta z nás prostě vyběhne nebo vyjede, jen aby si vyčistila hlavu. Co se může stát, si často uvědomíme, až když je pozdě. Kdo nezažil nějakou takovou kritickou situaci, se teď zřejmě ušklíbne, ale…ono nemusí jít nutně o život; i neopravitelný defekt na kole daleko od domova může dát pěkně zabrat, když nemáme zálohu. (Celý příspěvek…)

Reklamy

trasa„Máš vymyšlenou logistiku?“ Přistane mi v pátek večer zpráva od Péti. Cožeeeee? Jsem zas na něco zapomněla.

Běh přes pražské říční mosty, který si vymyslel a organizuje sympaťák Honza Nestrojil se letos běží pro Kuře, neboli pro nadaci Pomozte dětem. Představa, že se budu ráno nějakým způsobem dopravovat na Zbraslav…ale hlavně těch keců doma, že budu víc, než půl dne pryč, mě popravdě moc neláká a tak Pétě píšu, že nakonec asi nepoběžím. Jenže…ráno stejně nemůžu spát a taky zjišťuju, že mi skoro přímo od nás jede na místo startu autobus…a tak znovu píšu Pétě, tentokrát, že nakonec asi poběžím.

Na cestu si za odměnu (a taky kvůli dostatku kalorií) kupuju velkej čerstvej tvarohovej koláč s povidlama. Dám si jen půlku, druhou po běhu, ospravedlňuju si tu velikost. Nedojedeme ani do Kunratic a už mi druhá půlka nezbyla. No co, byl dobrej.

(Celý příspěvek…)

Datum 6.6.2015 bylo v mém závodním kalendáři už dlouho. Tak dlouho, že už jsem si ani nepamatovala, jestli jsem se přihlásila pod vlivem nebo ne. Už na podzim jsem si podle tréninkové bible Joe Friela sestavila tréninkový plán a tím začala moje cesta k polovičnímu ironmanu. Stejně jako jsem u běhu skočila ze sranda pětky k opravdicky závodnímu půlmaratonu (a vynechala tak moji neoblibenou desítku – kdo mě zná, ví, že desítky prostě neběhám), tak jsem ze sranda sprint triatlonu skocila rovnou k opravdickému polovičnímu železňákovi. Dodnes si pamatuju, že mě k tomu vlastně inspirovala jedna slečna, kterou ani neznám, ale kterou jsem zahlédla v tričku Ironman 70.3 Austria Finisher. To mi stačilo.

Trénink probíhal relativně v pohodě až do půlky prosince, kdy přišel nezaviněný úraz. A bylo po běhání a po kole. Mohla jsem jen občas plavat. Na kolo jsem sedla přes protesty doktora někdy koncem ledna. Běhat jsem nemohla až do začátku března a když jsem poprvé vyběhla, veškerý předchozí trénink nebyl už nikde znát. Už jsem byla skoro rozhodnutá, že to letos vzdám. Nakonec jsem se ale hecla a začala v podstatě od začátku. Upravila trénikový plán a snažila se ho dodržovat na 100% (ehm, no dobře, vynechávala jsem posilování). 

Po třech týdnech tréninku jsem nějak zvládla pražský půlmaraton a pak už se soustředila na hlavní závod sezony. Kilometráž úspěšně stoupala, aerobní vytrvalost se začala opět zlepšovat. Jediný vetší pokrok jsem neudělala v plavání. Postupně jsem zařadila přechodové tréninky kolo-běh a dala jich několik v rozmezí 50-60/8-12. Kritický trénink čtyři týdny před závodem, ze kterého jsem měla velký respekt,  mi vyšel na týden po návratu od Lago di Garda, odkud jsem měla neskutečně namožená stehna (ať žije Vertical Extreme Skyrunning Limone!). Měla jsem v plánu 3 hodiny na kole a 1,5 h běhu. Podařilo se, dokonce jsem trochu přetáhla a bylo z toho 81 km na kole a 15 km běhu. Ale jakého běhu – tempem 5:40 min/km! Byla jsem nadšená.  (Celý příspěvek…)

Fitness tag

Posted: Květen 24, 2014 in Uncategorized

Nechápu sice, jak jsem k tomuhla přišla, ale tak když už, tak nebudu kazit hru 🙂

 

1. Co patří mezi tvojí oblíbenou snídani?

Žitný kváskový chleba, zeleninová pomazánka. K tomu klíčky a salát, třeba ze špenátu.

2. Co nejčastěji řadíš do dopoledních a odpoledních svačin?

Po ranním/dopoledním tréninku si svačinu dám – smoothie. Jinak ne. Smoothie podle chuti. Dnes jsem zrovna měla limetka/kiwi/mango/ananas/kokosová voda. Odpoledne nesvačím.

3. Čím nejčastěji hřešíš?

Čokoládou a zmrzlinou. Obojí doma udělaný. (Celý příspěvek…)

DCIM100GOPRO

Esemeska s pokyny pro celodenní výlet zněla: „Enzo potřebuje náhubek, vodítko a ručník. Tobě stačí ten ručník.“ Hm.

S malým zpožděním ráno vyjíždíme směr Týnec nad Sázavou. Sotva se to dozvím, už vím, co mě čeká. No co, počasí je krásné a ve všední den snad na řece zácpa nebude.

 

Nafouknutí a příprava Pálavy trvá díky inteligentní technice (a jejímu neméně inteligentnímu majiteli) necelých dvacet minut. To my se připravujeme déle. Hlavně všechno nepromokavě zabalit, kdyby náhodou. „Ty jsi vzal Garmina?“ Ptám se překvapeně. Na řece se snad neztratíme, nebo jo? Ještě než Tomáš odpoví, dojde mi to taky. „No jasně, na jezech jsou kešky.“ No vida, aspoň si trochu vylepším skóre. Konečně jsme pripravení, všechno zabalené a přivázané a snášíme loď dolů k řece. První nasedání je trochu krkolomné, jak člověk vyšel ze cviku, ale podaří se mi nás nepřevrátit. Odrážíme a plavba začíná! (Celý příspěvek…)

Olomoucká půlka

Posted: Červen 24, 2011 in Uncategorized

Vypadá to, že v poslední době pořád závodím, co? 🙂 Ale kdepak, Silva Nortica byla trochu mimo plán. Olomoucký půlmaraton v plánu byl, a jelikož se drahá polovička po fandění na tom pražském pořádně vyhecovala, tak  prohlásila, že poběží taky. Poprvé. Dokonce začala svědomitě trénovat. Pravda, poslední tréninkový pokus o 16 km 2 týdny před závodem nedopadl úplně nejlépe…tak jsem slíbila, že ji v tom nenechám a poběžím s ní.

V sobotu ráno jsme tedy vyrazili směr Olomouc, tentokrát s dětmi (respektive se 2/3 dětí, neb 1/3 byla na škole v přírodě). Nocleh jsme měli zajištěný u kamarádky, což byla výborná příležitost ji zase po čase navštívit. Cestou jsme u průhonického McDonalds zvládli předzávodní snídani (McMuffin menu) a na oběd už jsme byli na Hané. Jelikož je Petra génius, tak na nás hned po příjezdu čekala vynikající kuřecí polévka se zeleninou a noky. Pak jsme se vydali pro startovní číslo a vrátili se na druhý chod – zapečené brambory s ricottou, klobásou, cibulí, česnekem a steak ze svíčkové, doprovázené grilovanými paprikami a salátem caprese. Asi nebylo úplně ideální se 3 hodiny před závodem tak přežrat, ale když ono to bylo tak dobrý…

Něco po šesté jsme se dopravili do centra a užívali předzávodní atmosféru, která byla opravdu vynikající. Odevzdali jsme věci, došli si na toaletu (bylo jich překvapivě hodně) a stihli jsme si ještě proklusnout prvních pár set metrů trati. Pak už jsme se šli spořádaně zařadit do koridoru. Jelikož Iňaki měl C a já B, tak jsme stáli na rozhraní. Přesně před vodičem na 2:10. Viděla jsem hodně lidí s „C“ vepředu v koridoru B, nikdo to nekontroloval. A tak trochu jsem nepochopila, proč byl koridor rozdělený na dvě půlky.

A už se to blíží…

(Celý příspěvek…)

Tenhle dávno zapomenutý výraz z prvního stupně základní školy teď na mě vytáhli hned dva: moje dcera (t.č. jak jinak, než na prvním stupni ZŠ),  a moje koleno (když jsem mu zařadila tréninkový závod na 5 km).  Od neděle bylo v pohodě, v úterý jsem tedy vyrazila do lesa na 8 km a nebolelo ani při běhu, ani po něm. Ve čtvrtek jsem ale měla ten geniální nápad, že si zkusím zaběhnout závodní pětku. (Celý příspěvek…)

Ale ne, nechci tu ‚brečet‘ . Momentálně si sice nejsem jistá, jestli tuhle bolístku rozběhám (a hlavně- jestli ji rozběhám včas), jako se mi to povedlo dosud se všema, nebo ne. Ale to se ukáže. Jsem optimista. Jen tuhle bolest prostě ještě neznám.

Začalo to sobotním dlouhým během, kdy mě posledních ca. 200 m začalo táhnout levé lýtko. Místo dokončení 21 plánovaných km jsem to zapíchla na 20,5 km a pořádně jsem se protáhla (to protahování se protáhlo:-) na půl hodiny, protože jsem přitom v přímém přenosu sledovala parkurový trénink:-)).

V sobotu odpoledne a celou neděli mi bylo fajn, v pondělí jsem si dala 7 km volně bez jakýchkoliv problémů. Ve středu jsem měla naplánované mílové intervaly. Rozklus proběhl bez problémů, první interval taky. Ovšem při prvním meziklusu jsem začala opět cítit tah v lýtku. Zastavila jsem a protáhla ho. Pak už to bylo v pohodě. Druhý meziklus se opakovalo to samé. Opět zastávka a protažení. Pak už byl jen výklus a místo lýtka jsem začala cítit koleno…! Doběhla jsem, pak jsem si dala ještě tři krátké sprinty do kopce, a to už koleno trochu protestovalo. Doma jsem ho zaledovala, a na noc namazala Fastum gelem a igelitem a přikryla ručníkama. Lýtko bylo taky cítit,hlavně při chůzi do schodů. Měla jsem pocit, že mě každou chvíli vezme křeč. Tohle fakt ještě neznám!

Ráno bylo líp. Znovu jsem zaledovala a před odchodem ven namazala Fastum gelem. S dětmi jsme se pak vydali na kolech na vzdálenější hřiště, kolenu se to místy moc nelíbilo, ale pocitově bylo lepší (tahle bolest už mi byla povědomá). Večer opáčko z odpoledne – led a gel, ten na noc zase pod igelitem. Teď s ním jdu šustit do postele a uvidíme, co bude zítra. Držte palce!