Archive for the ‘Triatlon’ Category

 

Sádra na trenažeru

Tuhle fotku už jste viděli, ale hodí se sem

Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s různými úrazy a nepříjemnými epizodami při tréninku a tak mě napadlo, že bych mohla sepsat několik základních tipů, jak zvýšit šance, že se domů vrátíte bez úhony.

Spousta z nás prostě vyběhne nebo vyjede, jen aby si vyčistila hlavu. Co se může stát, si často uvědomíme, až když je pozdě. Kdo nezažil nějakou takovou kritickou situaci, se teď zřejmě ušklíbne, ale…ono nemusí jít nutně o život; i neopravitelný defekt na kole daleko od domova může dát pěkně zabrat, když nemáme zálohu. (Celý příspěvek…)

Advertisements
13731483_10153779350576538_235902646277497034_n

Nádhera s Ještědem v pozadí

Po návratu z návštěvy zbytku rodinky ve Španělsku se mírně nudím; což je nebezpečný stav. Když mi k tomu všemu ještě na tréninku Eva prozradí, že má volné lůžko na pokoji, bleskově se přihlašuju na sprint distanci v rámci tolik vychvalovaného Hamrmana. Oooops…:-) Odlifruju psy k našim a v sobotu se vydávám směr Hamr na Jezeře, okres Česká Lípa. Dorážím právě včas, abych stihla povzbudit borce na trati hlavního závodu v délce polovičního železňáka. Aaaaa, Janička Janouchovic, ani jsem nevěděla, že jede. V prostoru cíle se pak potkávám s dalšími známými tvářemi. Je tu Olinka a Monča, moje dvě sokolnice. Nechybí ani Mončin David, mají to z Lípy kousek. Dle profilovky na ksichtoknize (Facebook) neomylně poznávám Štěpána Boudu zvaného Winchester. Lucka Mráziková jako obvykle dobrovolničí, a ke svému překvapení vidím i Karla (z dvojice Pat a Mat z loňského půlmaratonu v Jeseníkách). Zítra bude veselo. (Celý příspěvek…)

9Po roce je to tu opět; s tímhle závodem mám od loňska nevyřízené účty a tak se těším, jak je srovnám. V plavání jsem se zlepšila, a na kole i v běhu taky. Plavání si maluju na 40-45 minut, kolo snad tak 3:10 a běh…no to se uvidí, jak budu vypadat. Přecejen je to teprve moje druhá půlka. Ale letos už stoprocentně v depu nezabloudím! (Celý příspěvek…)

pim

Mattoni od Janičky Dolečkové chutná nejlíp

Soustředění nesoustředění, po náročném víkendu trénink pokračuje jakoby nic. A v sobotu mě čeká, jako každoročně, pražský půmaraton. Tentokrát v rámci tréninku, takže žádné závodní ladění se nekoná. Jediný rozdíl oproti normálu je, že ve čtvrtek mě čeká jen plavání a v pátek „předzávodní“ rozcvičení.

V sobotu ráno se s ostatními Báječnými scházíme na Václaváku pod ocasem a společně jdeme k Rudolfinu. Sraz pro zbytek a na focení je pak chvíli před startem u poslední toiky. S překvapením zjišťuju, že až tam vede poslední koridor, který nese označení „L“. No nazdar…loni byly do „K“…příští rok budou do „M“….? Za chvíli se sem nevejde technické zázemí, „elko“ totiž obíhá celou právnickou fakultu a končí za rohem, až na nábřeží a plynule přechází do zázemí. (Celý příspěvek…)

 

12717995_10153527474521538_4758653056393159271_nUž loni jsem si pohrávala s myšlenkou, že by bylo fajn, kdyby na mě někdo trenérsky dohlížel. Ne, že by se mi nelíbilo si sestavovat plán sama, být si svou vlastní paní a mít možnost být flexibilní, ale přecejen jsem cítila, že se chci někam posunout a že to úplně sama nezvládnu. V únoru jsem teda sebrala odvahu a napsala klukovi (v mém věku:-)), který mi loni nastavoval posed na kolo. O té možnosti jsme se už tenkrát bavili. Je to profík, má FTVS, trenérskou licenci a sám je triatlonista. Dokonce předloni závodil na MS v Ironmanu v havajské Koně. A dostat se tam, to není žádná sranda. Měla jsem velkou radost, když mi odepsal, že se mě moc rád ujme. Na začátku března jsme si dali schůzku, abychom si řekli co a jak a dohodli se, že tomu dáme měsíc na zkoušku. Domů jsem se vracela téměř se zpěvem. Hurá, já mám trenéra! OPRAVDICKÝHO! (Celý příspěvek…)

IMG_1250

Noc před závodem spím díky dvojce vína skvěle, ale vzhůru jsem stejně před půl šestou. Ovšem vstávat se mi nechce. Fakt musím? Asi jo.

Vyvenčím psy a jdu si naložit věci do auta. Vedro je už teď, stále poíjím Magnesii. Vodu a jídlo na kolo jsem nakonec vyřešila tak, že si dávám jednu velkou lahev s vodou pod řídítka, jednu malou do dvojdržáku za sedlo a jednu střední se Sustained Energy pod sedlo. Prášek rozmíchám v kokosové vodě (kvůli elektrolytům) až budu připravovat kolo v depu a udělám si z něj „dvouhodinovou“ láhev (= vyšší koncentrace – musí se dopíjet vodou). Idea je taková, že na konci prvního kola obě láhve zahodím, malou zezadu si přesunu pod sedlo (neb jsem nemehlo a vracet láhev do zadního držáku mi moc nejde) a na začátku druhého kola si vezmu na občerstvovačce velkou láhev s vodou pod řídítka. Do kapsičky k řídítkům jde tuhá strava – tablety Perpetuem a tyčinky Roobar s datlemi a chia (tyčinky jen pro jistotu, vezmu si je pak spíš při běhu). (Celý příspěvek…)

Sádra na trenažeruPo originální oslavě mých posledních předčtyřicetin by se dalo říct, že jsem se definitině zbláznila. Do triatlonu.

Měla jsem víceméně „volno“ a nestydatě jsem toho využívala. Každý den minimálně jeden trénink, ale spíše dva, někdy i tři.

A pak, v sobotu 23.8., den před plaveckým kurzem kraulu, který jsem si darovala k narozeninám, se to stalo. Zlomila jsem si ruku.Bulela jsem jak želva a nadávala si do samice jistých přežvýkavců. Čekal nás druhý den ještě odjezd na dovolenou do Krkonoš, ale kvůli tomu to nebylo….Najednou bylo po party; plavání bylo v nedohlednu, stejně tak kolo. Když budu mít štěstí a kost zůstane srovnaná, za několik týdnů budu moct běhat. Možná. (Celý příspěvek…)