Archive for the ‘Geocaching’ Category

Měl tu být se mnou minulý týden. Ale nebyl; a není ani teď. 10262216_10153328752931538_832517720565352586_nCo já už s tím. Fňukám, a jak. Ale nemá to cenu.

Jeho škoda.

Nechce se mi, fakt ne. Obvykle jezdím sama ráda, ale jsou výjimky (které potvrzují pravidlo) a teď je zrovna jedna z nich. Jsem ve stádiu „zalezu domů a nevystrčím nos“. Dva dny před odjezdem je Nový rok. No a co.

Nakonec mě na Silvestra vytáhne ven táta a prvního ledna si jako tři čtvrtě národa říkám, že už nikdy, nikdy nebudu pít alkohol (ale že to stálo za to). A toho prvního ledna se rozhoduju, že se nehnu z místa; ležím a čtu. Už je mi skoro trapný chodit si pro knížky, když je přečtu za pár hodin.

Nikam nejedu! Je mi blbě, ale i kdyby nebylo, není tak jednoduché odejít z mist, kde je dobře.“Můžu se tady, prosím, jen tak na chvilku zašít?“

(Celý příspěvek…)

Reklamy

…že bych tam pomalu nenašla ty vzpomínky na poslední společný víkend.

Jako obvykle všechno dopadá úplně jinak než podle plánu. Původní záměr odjet s dětmi na podzimní prázdniny na hory nejprve upraví náš tatínek, který se rozhodne jet s námi. Naposledy (před dvěma lety) to byla téměř dokonalá katastrofa, a tak ve dny tomu předcházející sbírám psychické síly a vymýšlím, jak to důstojně přežít.  Poučena z minule:

  • nechávám odjezd na sobotu ráno
  • řídím já
  • pro děti vymyslím program pro snad všechny možné alternativy
  • vymyslim ranní program pro sebe, abych průběžně mohla dočerpávat energii nutnou pro zbytek dne

(Nutno se zde pochválit, že to skoro vyšlo). (Celý příspěvek…)

DCIM100GOPRO

Esemeska s pokyny pro celodenní výlet zněla: „Enzo potřebuje náhubek, vodítko a ručník. Tobě stačí ten ručník.“ Hm.

S malým zpožděním ráno vyjíždíme směr Týnec nad Sázavou. Sotva se to dozvím, už vím, co mě čeká. No co, počasí je krásné a ve všední den snad na řece zácpa nebude.

 

Nafouknutí a příprava Pálavy trvá díky inteligentní technice (a jejímu neméně inteligentnímu majiteli) necelých dvacet minut. To my se připravujeme déle. Hlavně všechno nepromokavě zabalit, kdyby náhodou. „Ty jsi vzal Garmina?“ Ptám se překvapeně. Na řece se snad neztratíme, nebo jo? Ještě než Tomáš odpoví, dojde mi to taky. „No jasně, na jezech jsou kešky.“ No vida, aspoň si trochu vylepším skóre. Konečně jsme pripravení, všechno zabalené a přivázané a snášíme loď dolů k řece. První nasedání je trochu krkolomné, jak člověk vyšel ze cviku, ale podaří se mi nás nepřevrátit. Odrážíme a plavba začíná! (Celý příspěvek…)