Archive for the ‘Cestovníček’ Category

MumlavaJojo, zase zvíře. Minule kuře, teď jsme
se přesunuli k tuleňům.

Rokytnice, neděle večer. Chčije. Pardon. Prší. Pršelo celou cestu z Prahy a zřejmě nehodlá přestat. K lepší náladě přispějou bbq žebírka na Kamínku. Cestou „domů“ prší ještě víc.

Ráno neprší, hurá! Nadržená na chození hned po probuzení zdolávám Skácelku, přičemž si totálně promáčím goratexové boty. Kde udělali soudruzi z NDR chybu? V tom, že mi nepřipomněli, že se po venčení psů před odjezdem z Prahy mám přezout.

Po ranní rozcvičce tedy chvíli projiždím internet a volám do Davida v Harrachově, jestli si můžu přijet vyzkoušet ty krásné růžové Speedcrossy. Dokonce jsou ve slevě. Sedáme tedy do auta a dnešní túra holt bude tam odsud. (Celý příspěvek…)

Advertisements

Měl tu být se mnou minulý týden. Ale nebyl; a není ani teď. 10262216_10153328752931538_832517720565352586_nCo já už s tím. Fňukám, a jak. Ale nemá to cenu.

Jeho škoda.

Nechce se mi, fakt ne. Obvykle jezdím sama ráda, ale jsou výjimky (které potvrzují pravidlo) a teď je zrovna jedna z nich. Jsem ve stádiu „zalezu domů a nevystrčím nos“. Dva dny před odjezdem je Nový rok. No a co.

Nakonec mě na Silvestra vytáhne ven táta a prvního ledna si jako tři čtvrtě národa říkám, že už nikdy, nikdy nebudu pít alkohol (ale že to stálo za to). A toho prvního ledna se rozhoduju, že se nehnu z místa; ležím a čtu. Už je mi skoro trapný chodit si pro knížky, když je přečtu za pár hodin.

Nikam nejedu! Je mi blbě, ale i kdyby nebylo, není tak jednoduché odejít z mist, kde je dobře.“Můžu se tady, prosím, jen tak na chvilku zašít?“

(Celý příspěvek…)

Medvědi? V(T)F

Posted: Listopad 30, 2015 in Cestovníček
Tagy:

Využívám volného víkendu mapaa vyrážím…kam jinam, než do hor (pozor, ne „na hory“). Původní plán se na poslední chvíli mění, ale jsme lidé přizpůsobiví, a navíc to zní dobrodružně.

(Celý příspěvek…)

DSC00412Hned druhý den poté, co mi odletí zbytek dvounohé smečky, vyrážíme, stejně jako loni, s kamarádkou Petrou (ASK Hořické trubičky) do hor. Opět do Krkonoš, tentokrát je ale na řadě Špindl. Naplánuju trasu Medvědín (dolní stanice lanovky) – Horní Mísečky – Zlaté návrší – Labská – pramen Labe – Česká bouda – Violík – Sněžné jámy – Mužské kameny – Dívčí kameny – Petrovka – Moravská – Davidovky – restaurace Myslivna na Dívčích lávkách. Jediný úsek, který neznám, je od pramenu Labe na Mužské kameny. Možná jsem tam byla jako malá na běžkách, ale to už si nepamatuju. (Celý příspěvek…)

…že bych tam pomalu nenašla ty vzpomínky na poslední společný víkend.

Jako obvykle všechno dopadá úplně jinak než podle plánu. Původní záměr odjet s dětmi na podzimní prázdniny na hory nejprve upraví náš tatínek, který se rozhodne jet s námi. Naposledy (před dvěma lety) to byla téměř dokonalá katastrofa, a tak ve dny tomu předcházející sbírám psychické síly a vymýšlím, jak to důstojně přežít.  Poučena z minule:

  • nechávám odjezd na sobotu ráno
  • řídím já
  • pro děti vymyslím program pro snad všechny možné alternativy
  • vymyslim ranní program pro sebe, abych průběžně mohla dočerpávat energii nutnou pro zbytek dne

(Nutno se zde pochválit, že to skoro vyšlo). (Celý příspěvek…)

DCIM100GOPRO

Esemeska s pokyny pro celodenní výlet zněla: „Enzo potřebuje náhubek, vodítko a ručník. Tobě stačí ten ručník.“ Hm.

S malým zpožděním ráno vyjíždíme směr Týnec nad Sázavou. Sotva se to dozvím, už vím, co mě čeká. No co, počasí je krásné a ve všední den snad na řece zácpa nebude.

 

Nafouknutí a příprava Pálavy trvá díky inteligentní technice (a jejímu neméně inteligentnímu majiteli) necelých dvacet minut. To my se připravujeme déle. Hlavně všechno nepromokavě zabalit, kdyby náhodou. „Ty jsi vzal Garmina?“ Ptám se překvapeně. Na řece se snad neztratíme, nebo jo? Ještě než Tomáš odpoví, dojde mi to taky. „No jasně, na jezech jsou kešky.“ No vida, aspoň si trochu vylepším skóre. Konečně jsme pripravení, všechno zabalené a přivázané a snášíme loď dolů k řece. První nasedání je trochu krkolomné, jak člověk vyšel ze cviku, ale podaří se mi nás nepřevrátit. Odrážíme a plavba začíná! (Celý příspěvek…)

“There are only two ways to live your life. One is as though nothing is a miracle. The other is as though everything is a miracle.” (A. Einstein)

Moje děti žijí tím druhým způsobem. Snažím se od nich učit.

(Celý příspěvek…)

Tak kde jsme to skončili? Aha, na obědě na Hraničním zámečku…no asi po hodině jsme sesbírali dostatek psychických sil na to, abychom přesvědčili nohy, aby šly dál. Čekal na nás ještě pěkný kus cesty. (Celý příspěvek…)

Do pootevřeného okna nesměle nakukuje sluníčko a ja se jen nerada probírám ze spánku. Iňaki vedle mě ještě tvrdě spí, ale dlouho nebude moct, jestli chceme stihnout vlak do Valtic. Včera jsme u večeře vymysleli, že si původně naplánovanou trasu po modré z Valtic do Mikulova trošku prodloužíme a raději půjdeme lesem (modrá stezka vedla podél silnice/po silnici). (Celý příspěvek…)

S drahou polovičkou jsme měli po delší době možnost vyrazit sami dva na víkend pryč. Podařilo se nám prarodičům udat všechny tři děti najednou, což vždycky považujeme za malý zázrak, a po několika změnách jsme výběr místa zredukovali na Novohradské hory a Vysočinu.

Den poté, co padlo konečné rozhodnutí ve prospěch Řásné, mi manžel volá z práce a říká: „Už vím, kam pojedeme. Do Mikulova!“ A tak se jelo do Mikulova 🙂 (Celý příspěvek…)