Archive for the ‘Běh 2015’ Category

Processed with MOLDIV

Processed with MOLDIV

Konec roku sice ještě není, ale závodní sezóna skončila a já tedy bilancuji….Letos se zase po dlouhé době něco dělo. No, něco…nakonec toho bylo docela dost. Člověk by to po tříměsíčním výpadku v tréninku v základním období ani nečekal…v půlce prosince loňského roku nezaviněný úraz, který mě odstavil na pár měsíců, hlavně z běhu; plavat se dalo, na cyklotrenažeru se jezdit taky po pár týdnech dalo. Co ale nakonec chybělo absolutně nejvíc, byla motivace; hlava stávkovala. Přípravu na nejdůležitější závod sezóny jsem koncem února už málem vzdala. Natrénovat na polovičního ironmana za tři měsíce? Šílenství. No, ale jestli občas čtete blog, tak už víte, že jsem to nakonec dala. A pak se to prostě nějak rozjelo…máme totiž doma dva Japonce – jmenují se Se-to a Samo.

Původně naplánovaných závodů bylo vlastně jen šest. Kbelská desítka (v jejím termínu jsem teprve začala znovu trénovat), pražský půlmaraton, Czechman (půlironman), desítka GP Birell, ústecký půlmaraton a Velká Kunratická.

Jak to přibližně dopadlo, už asi víte z článků.  (Celý příspěvek…)

Reklamy

VK….na pohodu?

Posted: Listopad 12, 2015 in Běh 2015, Závody
Tagy:, ,

vk4Jde to vůbec, běžet Velkou Kunratickou na pohodu? „Musí to jít,“ říkám si v neděli ráno, v den závodu.

Ještě pořád nevím, jestli poběžím. Krakonoš se samozřejmě po Rubenczalu smál oprávněně – měla jsem tak namožená stehna, že jsem nemohla ani řídit auto, protože jsem nebyla schopná zvednout nohy, abych sešlápla pedály. Při pouhé chůzi jsem skoro brečela a maminka mi dokonce přinesla berle, když mě viděla.

Bolest byla tak hrozná i bez pohybu, že jsem nemohla spát. A bála jsem se, že to je něco horšího, než jen namožené. Po dvou týdnech naprostého klidu od sportu a mazání Muay Thai naštěstí bolest téměř vymizela. Třetí týden už jsem se odvážila jít plavat a dokonce i vyklusat. Jenže… (Celý příspěvek…)

Abyste se hned na začátku nelekli, nehodlám tu sepisovat IMG_3287úvahu o cestě do hlubin duše (v mém případě už dávno ne
študákovy). Je to prostě jen další shrnutí závodu; i když…Tentokrát to totiž vlastně pro mě ani nebyl závod.

Ale to bych předbíhala.

Rubenczal….Jedná se o mytologické ztvárnění Krakonoše jako ducha hor. Proto také motto závodu „Poznej svého ducha!“. RUBENCZAL je jedním z nejstarších, ne-li vůbec nejstarším dokladem existence legend o Krakonošovi. Znázornění se objevilo roku 1561 na nejstarší mapě Slezska, o sto let dříve, než legendy dosáhly evropské popularity. Autorem mapy je vzdělaný humanista, vratislavický kartograf a matematik Martin Helwig. Obraz Krakonoše sestavený z kusých zpráv je značně neúplný a rozporný: Krakonoš se zjevuje poutníkům, v českých lesích a na Krkonoších. Přidružuje se k nim v podobě mnicha, zavádí je na zcestí, pak vyskakuje na strom, odkud se jim vysmívá.  Je prý pánem pokladů drahých kovů, které jsou v horách skryty a jež nikdo nemůže získat neboť se jich nerad vzdává. Nikdy nikomu nepůsobí bolest, pokud se mu nevysmívá nebo ho neškádlí. Posměváčkům se zjevuje a trestá je náhlým nečasem, bouřkou, blesky, krupobitím nebo lijákém. Je také znám svým uměním léčit. (ZDROJ: WEB ZÁVODU, potažmo velmi podrobně KRNAP, pokud se někomu zachce detailů)

Tak jen doufám, že už jsem natolik pokorná, že mě nebude považovat za Trautenberka. (Celý příspěvek…)

IMG_3195Po dvou protrápených závodech v posledním měsíci mi není moc jasné, jak mám uběhnout ten maraton v Košicích do kterého jsem se nechala dobrovolně namočit. Moc práce to trenérovi nedalo, pravda. Člověk, když se dostane do jistého druhu společnosti, tak se mu z ní už jen tak nepodaří dostat ven. To asi někteří sami znáte.

Poslední dva týdny před závodem poctivě odpočívám a trénuju jen zlehka, jak nařídil nejvyšší. Jen ve středu se neplánovaně trochu utrhnu ze řetězu a dám si pár úseků (neboli vypouštím páru). No co, čtyři dny před závodem se to ještě může. (Celý příspěvek…)

Dneska dva v jednom. Oba závody jsou po poslední účastiGPBirell a zralé úvaze odsouzeny skončit v propadlišti mých běžeckých dějin. První na řadě je pražská večerní desítka Runczechu, dříve Adidas, nyní Birell. Loni jsem neběžela, trasa je opět trochu jiná. Shodujeme se, že k horšímu. Taky nevím, jestli je to tím, že Nike letos zrušil tu svojí propadákovou akci, která se vždy konala týden před Birellem, ale startujících je podstatně víc, než v jiných letech. Celkově 9000, z toho 6500 je nás na desítce. Masakr. Trasu změnili do Holešovic, v podstatě kopíruje část půlmaratonu a maratonu. Hnus, velebnosti. A kočičím hlavám se stejně nevyhnuli.

Noc před závodem je mi blbě od žaludku, půlka noci strávená na WC. Při jednom z výletů na prkénko zvažuju, že se vykašlu na plánované ranní plavání. Nakonec se po venčení pejsků cítím líp, takže si beru tašku a vyrážím. Dopadá to dobře, ani jednou nemusím vylézt z vody. Přes den běžný režim, takže se mi samozřejmě navečer vůbec nikam nechce. Nejradši bych si dala šlofíka. Ale co mi zbývá. Ze zoufalství si beru sluchátka a cestou si pouštím hudbu. Trochu mě to vzpruží. (Celý příspěvek…)

Když byl druhý ročník tohoto závodu, začínala jsem běhat. IMG_2338A už tehdy jsem toužila po tom, ho někdy „dát“. Dočkej času, jako husa klasu. Za husu se sice nepovažuju, ale letos jsem se dočkala. Konstelace byla ideální, to se prostě nemůže nechat jen tak být. A tak se tři týdny před závodem registruju a v pátek odpoledne nasedám k Péťe do auta směr Jeseníky. Na Čerňáku nabíráme Adélu a cestou v Hradci ještě Janu. Obě běží celý maraton. Ufff.

Praha je totálně zacpaná, skoro nestíháme otevíračku restaurace. Ale jo, nakonec se najíme a stihnem se i seznámit se dvěma „klukama“ od vedlejšího stolu. Triatlonisti. Pavel a Karel. Pat a Mat. Jeden z nich neběží, tak nakonec máme i ranní odvoz na Skřítek, ze kterého odjíždějí autobusy na start. Jana nakonec dezertuje ke svým známým, ale ráno zjišťujeme, že je to dobře, protože bychom si v tom jejich malém autíčku musely sedět na klíně. (Celý příspěvek…)

KunzakRodinka je v čudu, tak toho nestydatě využívám a v sobotu ráno vyrážíme s družkou Hořickou (viz Krkonošská hřebenovka) do Kanady. Té České.

Docela dlouho jsem hledala nějaký pěkný závod v rozumné délce v době mojí „dovolené“ a nakonec jsem našla seriál Run Česká Kanada a v jeho rámci Kunžatecký kros s výběrem tří různě dlouhých tratí, možnost běhu i se psy. Prostě pecka. Péťu jsem nemusela ani moc přemlouvat, když jsem jí řekla, že si dá těch svých sedm kilometrů, které už teď běhá běžně, běhna. Já byla na vážkách, jestli běžet těch sedm se psem, nebo si dát půlmaraton bez psa. Druhá možnost vyhrála. Ne, že bych měla zrovna natrénovaný terén a kopečky, ale budu to mít místo sobotního dlouhého běhu, takže to pojmu tréninkově a budu se kochat. (Celý příspěvek…)