Poklad na skorostříbrném jezeře

Posted: Červenec 18, 2016 in KoaSquad, Triatlon 2016, Závody
Tagy:, , , , ,
13731483_10153779350576538_235902646277497034_n

Nádhera s Ještědem v pozadí

Po návratu z návštěvy zbytku rodinky ve Španělsku se mírně nudím; což je nebezpečný stav. Když mi k tomu všemu ještě na tréninku Eva prozradí, že má volné lůžko na pokoji, bleskově se přihlašuju na sprint distanci v rámci tolik vychvalovaného Hamrmana. Oooops…:-) Odlifruju psy k našim a v sobotu se vydávám směr Hamr na Jezeře, okres Česká Lípa. Dorážím právě včas, abych stihla povzbudit borce na trati hlavního závodu v délce polovičního železňáka. Aaaaa, Janička Janouchovic, ani jsem nevěděla, že jede. V prostoru cíle se pak potkávám s dalšími známými tvářemi. Je tu Olinka a Monča, moje dvě sokolnice. Nechybí ani Mončin David, mají to z Lípy kousek. Dle profilovky na ksichtoknize (Facebook) neomylně poznávám Štěpána Boudu zvaného Winchester. Lucka Mráziková jako obvykle dobrovolničí, a ke svému překvapení vidím i Karla (z dvojice Pat a Mat z loňského půlmaratonu v Jeseníkách). Zítra bude veselo.

13775542_10153779350891538_2620741538279090545_n

S Karlem a Janou

Vlézáme do vody, abychom si trochu zaplavali. Voda je po dnešním parnu příjemně chladná a nakonec proplaveme celou zítřejší trať. Kolem rukou se nám omotávají řasy. Hnus, velebnosti. Ale jako zas lepší, než žahající medúzy. Osušit a hurá na pivo, večeři a do brzkých hajan.

V noci leje jako z konve a ještě ráno u snídaně otráveně sledujeme provazy deště. Eva panikaří, že to bude klouzat. No bude, no…bereme výbavu a na kolech sjíždíme ke startu. Opatrně zkoušíme přibržďovat; klouže to opravdu slušně a ke všemu je docela kosa. V tomhle se nám do vody teda vůbec nechce. Pršet naštěstí přestává, ale David s Mončou, kteří právě dorazili hlásí, že na trati jsou potoky vody. Organizátor Honza Kubeš kromě toho upozorňuje během rozpravy na to, že máme dávat velký pozor i na početné díry zalité vodou.

13716001_10153779350771538_4978133572185804290_n

Na trati na nás bude dávat pozor slušnej oddíl 🙂

Jsou prý sice označené svítivým sprejem, ale je jich hodně. Eva nadává, že si měla vzít tréninková kola místo nových závodních. Už v sobotu jsme viděly, že silnice je poměrně dost rozbitá.

V depu mi padne do oka ne příliš běžná Orbea. Krása! Hmmmm…a ani její majitel není marný. Připadá mi povědomý, ale neumím ho zařadit. Má na sobě dres telefonního operátora Euskaltel. Že by bask? Nenápadně si ho prohlížím. Když Monča vidí, kam směřuje můj zrak, rozchechtá se. No toto.

Vůbec se nám nechce svlékat, naštěstí to můžeme nechat na poslední chvíli, protože hodný Olinky manžel nám věci na pláži pohlídá. Lidi v plavkách se klepou jak ratlíci.

Hamrman16_015

Jsem ta v bílo-růžové čepici, kdybyste mě nemohli najít

Je odstartováno. Není to zdaleka takový masakr jako na Czechmanovi, ale držím se raději vzadu i tady. Stejně tak i Monča a Oli. Zpočátku konzervativně nasadím prsa, přecejen mě vyčerpávají míň, než kraul ve stylu tarzana, a čekám, až bude trochu volněji. Oli kousek přede mnou prsuje a Monča statečně krauluje….až do chvíle, kdy se zastaví a otočí na mě s vyděšenýma očima. „Ten chlap mě málem utopil!“ A tím je s kraulem konec. Nedokáže strčit hlavu pod vodu. Vítej do klubu, Moni 😦 Udělá se mi taky trochu nedobře a začíná se o mě pokoušet stará známá z Czechmana. Tak to teda ne!!! Vždyť jsem přece minulý týden zvládla pračku v pětimetrových vlnách Atlantiku! Tohle je rybník, Vančurová, rybník!!! (teda jezero, pardon) Až k první bojce plavu prsa a daří se mi se zklidnit. Po mumraji kolem bojky nasadím kraul a jedu, tentokrát až do konce. I ty hnusný řasy, do kterých si sáhnu při každém tempu, mě nechávají klidnou.

Hamrman16_053

Těším se na kolo

Strhávám krátký neoprén, beru helmu a tretry. Křiknu ještě na Oli, která z vody vylézala chvilku po mně a mastím na silnici. Kolo je sice o trošku delší, než je na klasickém sprintu, a taky to vůbec není rovina, na kterou jsem zvyklá,  ale hodlám to napálit, co to dá. Kam se poděla moje konzervativní strategie, to nevím 🙂 Hlavně, aby mě nedojela Monča!

Jede se mi dobře, jen ty díry na silnici jsou fakt nepříjemný. Doufám, že se mi vyhne defekt, na takhle krátký trati by to byl konec závodu. Cestou zpět z obrátky mávám na Oli, která se pere s kopcem a i na Monču, která jí dojíždí. Vidím, že náskok mám solidní, ale nepolevuju. Točím víc než 30 wattů nad mým FTP (neboli hodinovým úsilím) a v duchu si říkám, že ten běh bude pak asi pěkně bolet. No a co, když mi to tak pěkně jede; to budu řešit, až to bude aktuální (kde se to ve mně sakra najednou vzalo?)

Pár kilometrů před cílem předjíždím Evu, která je výborná plavkyně a vylézala z vody dlouho přede mnou. Na kole se ale prý bála, tak jela pomalu. Svištím si to do cíle, usmívám se na fotografa, odhazuju kolo, přezouvám a vyrážím na sedmikilometrový běžecký okruh. Začátek je po asfaltu mírně do kopce a nohám se moc nechce. Ale pak

Hamrman16_148

Radost na druhou

zahneme do lesa a po prvním kilometru se nožky umoudří. Záhy předbíhám Štěpána a pár dalších lidí. Jedinými fanoušky široko daleko je dvojice houbařů s plným košíkem, se kterými si vzájemně pogratulujeme 🙂 Pomalu ale jistě se blížím k další „oběti“ ženského pohlaví, kterou dobíhám necelé dva kilometry před cílem. Povzbudím ji a mažu dál.

V momentě, kdy proběhnu cílovou bránou a hlásí moje (tradičně zkomolené :-)) jméno, huláká na mě někdo ze strany. Vida, to je ten fešák v baskickém dresu s Orbea kolem. Tvářím se nechápavě, tak se mi – česky! – připomene z půjčovny skialp v Rokytnici. Svět je fakt malej. Konečně se dozvím i jak se jmenuje.
Při vyhlášení je úžasná atmosféra. Ze všech srší endorfiny a vtípky jen lítají. Napjatě čekám, jak jsem dopadla a jestli si domu odvezu karton piva. V kategorii jsme byly čtyři; Monča bere třetí místo, tak teď? Druhé místo patří té holčině, kterou jsem předběhla před cílem! To znamená, že….že
první je mojeeee! Bylo to ale o chlup, Marcela (ta druhá) nakonec zrychlila a zaostala za mnou jen o 12 vteřin! Uffff!!! Švarný majitel baskického dresu bere krásné třetí místo ve své nadupané kategorii. Dobře, on!

13697044_10153779350931538_6252313296542428420_n

S hlavou v oblacích

Jsem šťastná jako blecha; ale mnohem důležitější než bedna je pro mě dosažený čas, ten jsem nečekala. Plavání (750 m) sice tradičně nestálo za nic (18 minut), ale kolo se mi povedlo a běh taky – 28 km za 55 minut a 7 km za 36 minut. Myslela jsem na výsledek lehce přes dvě hodiny a nakonec jsem to dala za 1:53!

 

Dostávám obr diplom a krásnou medaili; plus ceny v podobě kosmetické taštičky s věcmi na holení a síťovku se zmíněným kartonem místního piva. Jako pravá dáma to náležitě ocením. Honza Kubeš se přitom učí vyslovit moje jméno; myslím, že se mu to bude zatraceně hodit 🙂

Obrovský aplaus sklízí hrstka borců, kteří absolvovali jak sobotního půlželezňáka, tak nedělní sprint. Ano, někteří magoři si dali dvojitou porci 😀 SuperHamrManem se stává Radek Holinka z Elabu, jehož součet časů z obou závodů činí 6 hodin a 1 minuta. Klobouček….!

Tak za rok zase ahoj!

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s