Medvědi? V(T)F

Posted: Listopad 30, 2015 in Cestovníček
Tagy:

Využívám volného víkendu mapaa vyrážím…kam jinam, než do hor (pozor, ne „na hory“). Původní plán se na poslední chvíli mění, ale jsme lidé přizpůsobiví, a navíc to zní dobrodružně.

V pátek se tedy přesunuju až do Banské Bystrice, odkud ihned přejíždíme kousek za Liptovskú osadu, kde parkujeme u hájovny Teplo (stříška nad „o“ mi nejde). Rychle převléknout, přerovnat bágl, vytáhnout čelovky a za úplné tmy vyrážíme po žluté značce, kterou vlastně skoro nevídíme, směrem vzhůru k horské útulně Limba, kde plánujeme přespat a druhý den odsud vyrazit na hřebeny Velké Fatry. Na 4,8 km máme vystoupat 575 m temným lesem; a sněhem. Chvílema to dost klouže a já si nadávám, že jsem si úplně výjimečně vzala dvanáct let staré turistické boty, jejichž podrážka už má nejlepší túry za sebou.

„Když jsem tu byl naposledy, našel jsem stopy po medvědech.“ Hm. Možná to bude ještě dobrodružnější, než jsme mysleli. Celou dobu se tedy snažíme povídat, abychom případně šelmy nepřekvapili. Když už to konečně vypadá, že se cesta rovná, raduju se. Ne dlouho, jen ji přejdeme a vydáváme se opět lesem prudce vzhůru.

IMG_3735

Foto ráno před rozedněním

Po hodině se na paloučku objeví hranatá silueta. Maringotka…to ještě není ono. Pokračujeme. Za dalších pár minut už to ale ono je. Osamělá chatička na louce.

V oknech tma, ale vevnitř je útulno, teplíčko, a chatař Vojto nás vítá jako rodinu. Prostě horal, co k tomu víc říct.

Uvelebujeme se ve „společenské místnosti“ na lavicích a dostáváme první pivo. Urpiner v plechovce.

IMG_3726

Oku i duši lahodící extra vnitřní vrstva tepelné izolace

Výborný.

Následuje kapustnica, další pivo…a další…Vojto pomalu nestačí otevírat.  Je tu báječně a zábava nevázne ani chvilku; ani když se mlčí.

 

Chata má svéráznou výzdobu; kam se podívám, tam visí nějaký ručně

IMG_3748.JPG

Pořádek musí být, aneb „Berce sebe svojo šmece het!“

psaný citát, nějaký suvenýr nebo tak. Za přečtení stojí i „Domácí poriadok.“

Venku pak při čůrání u lesíka a za doprovodu zpěvu (kvůli medvědům, samozřejmě) obdivuju jasné nebe, téměř perfektně kulatý měsíc a nekonečné moře hvězd. Přímo nad chatou září souhvězdí Orion. A to ticho…nádhera.

Před spaním dostáváme ještě pečené brambory. Mňam.

Horní patro je v podstatě celé vyložené matracemi, máme tu jedno velké letiště. Zalézáme do spacáků, ještě chvíli povídáme, a postupně IMG_3742odpadáváme. V noci samozřejmě dostanu žízeň, ovšem láhev mám dole, jak jinak. Po půl hodině přemlouvání se nakonec potichu odplížím za svitu telefonu. Pamatuju si výstražnou ceduli na schodech a hluboce skláním hlavu, abych si ji, ehm…, nerozbila.

Pak už spím s přestávkami až do rána (přestávka = vzbudí mě chrápání). Od šesti se opět přemlouvám, tentokrát, že se mi nechce čůrat a budu ještě spát. Musela bych totiž ven, pochopitelně. Vydržím to celou tři čtvrtě hodinu, ale pak už fakt musím. Naštěstí jsem hrozně šikovná a nikoho
nebudím.

Venku je docela přijatelná IMG_3730zima a odměnou za vyhrabání se ze spacáku je mi dechberoucí výhled na Nízké Tatry.

O hodinu později, když už je chata na nohou (včetně místní micinky), vypadá scenérie téměř stejně. Vojto přitápí, vaří čaj a snídaně. Je libo praženicu nebo kapustnicu?

IMG_3746Mezitím se rozhodujeme, jakou trasu nakonec půjdeme. Počasí vypadá relativně v pohodě, takže nakonec vyhraje druhá nejdelší varianta (ze tří:-)) Ještě pokecáme, dáme kávičku a jdeme se sbalit. Dobre tu bolo.

Vydáváme se po žluté nahoru na severní Rakytovské sedlo, které je sice vzdálené jen něco přes 1 km, ale nastoupáme během něj 200 m. Trvá nám to půl hodiny. Odtud pokračujeme na jeden ze známých vrcholů Velké Fatry – Rakytov. Během dalších šesti set metrů pak nastoupáme dalších 160 m. Mazec. Ale za ty výhledy nahoře to fakt stojí. IMG_3767

Jakoby kvůli nám se mraky zvedly a je nádherná viditelnost. Nízké Tatry jsou z výšky 1571 m n/m jako na dlani, je vidět až na Chopok. A je vidět i kousek těch Vysokých. Když se dost pokocháme a vyfotíme, čeká nás stejně strmé klesání. Během šesti set metrů spadneme o 150 m níž. To je jízda!

IMG_3762Cesta nás dál vede do sedla pod Červeným Kameňom. Místama se dá už i běžet, tak toho využíváme. Sice to v turistických botách není úplně ono, ale v té nízké vrstvě sněhu je to paráda. Volní jako ptáci…Začalo sněžit.

 

Teď už je to jen z kopce, takže pokud to terén dovoluje, klušeme….až úplně dolů, do Stredných Revúc. Autobus jezdí jednou za…, takže si to zpět k hájovně odkráčíme co nejrychleji po asfaltu. Po tomhle povrchu už se v turistických botách běžet nedá. Ale co už. Vždyť je to za támhletou zatáčkou…tak ne, tak za tou další. Taky ne. Ale určitě už tam skoro budeme. Uuuuž! Vítejte v Grünbachu.

Bleskově převlékáme

IMG_3770

Táááámhle nahoře jsme byli

mokré svršky a dáváme něco k jídlu. Čeká nás přejezd do Turčianských Teplic, přes Donovaly a Šturec. Než dojedeme nahoru, už je pěkná chumelenice…a v Donovalech se lyžuje! Šturec je naopak bez sněhu, za chvíli jsme na místě. Ubytovat a hurá do Aquaparku.

Půlkilometrové vyplavání ve venkovním bazénu při 3°C, kdy se z vody kouří a pára mizí do tmy, je pecka. Následuje  ponoření do termálního bazénu s tryskami….mmmm…Něco k pití a znovu se ohřát. Tentokrát zkoušíme i klidový „červený“ bazén, který má 38°C. To už je i na mě docela dost, cedule hlásí maximální délku pobytu 20 minut; nevydržím ani to.

Mezitím nám pořádně vyhládlo, takže se cestou „domů“ stavujeme v pizzo-cukrárně na těstoviny. Pivo bohužel nemají, takže se hned po jídle přesouváme ještě na jedno, aby se nám dobře spinkalo (i když po dnešním programu to úplně na nespavost nevidím).

 

 
Ráno svítí sluníčko, ale v TT není nic moc co dělat a času je ještě dost, takže se po delším váháním přesunujeme do Banské Bystrice. Prý je to krásné město, a když je k dispozici i místní průvodce, tak proč ne (košická družba s banskobystrickým maratónským klubem se teď náramně hodí, vážení!).

Na Šachtičky (lyžařský areál) vyjíždíme autem; je to kopec jako k***a, místní ho prý jezdí na kole. Uffff. Silnice v horní části ale není upravená a slušně to tam klouže, takže se, jako několik dalších aut, obracíme zpět dolů. Cestou potkáváme několik běžců, mezi nimi i Palo Blažka, kterého si pamatuju z maratonu v Košicích. Ovšem, kdybych nebyla upozorněna, tak ho v běžeckém nepoznám:-D).

No nic, tak sjedeme do centra. Náměstí IMG_3771mají nádherné. Jen co je pravda; i s tou šikmou věží. Projdeme ho celé. Tady se začíná i končí banskobystrický maraton. Dle profilu, který jsem tu zatím ve městě viděla, to nebude úplně procházka růžovým sadem. I to náměstí je do kopce.

A že jsme měli těch kopců za víkend
málo, tak se jdeme vydrápat na zdejší slavný

IMG_3774

Kalvárie

Urpín, podle kterého je, mimochodem, pojmenované i to výborné pivo, co jsme málem všechno vypili na Limbě. Nakonec zjišťujeme, že by to až nahoru bylo moc dlouhé, tak vystoupáme aspoň ke Kalvárii, odkud jsou krásné výhledy.

 

 

 

Cestou dolů potkáváme velmi zvláštní dům. Prý v něm bydlí Harry Potter.IMG_3779-5

 

 

 

 

 

 

Následuje ještě zhlédnutí Památníku SNP, místního skanzenu IMG_3780těžké techniky (po dlouhé době jsem zase naživo viděla tank) a  odborný výklad o vodních tocích pod náměstím. Jo, a taky jsme ještě potkali Maťa Tótha, to jen tak úplně mimochodem 🙂

 

 

 

 

Sranda končí, mažeme do hospody alespoň na polévku před odjezdem. Dršťkovka a Urpinec. Skvělá kombinace.

Hurá (?) domů. Do Prahy, do Hájů, do mlékárny…do prdele, to mi bude smutno.

7aee478b-3d26-4137-9806-4cc37c570162_l

Advertisements
Komentáře
  1. FB napsal:

    Z tohoto textu přímo trčí několik anomálií
    S pozdravem pozorný čtenář FB

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s